Desítky let tvoří pár,
vzpomínek šedivý flám,
každodenní flám.
Výprodej nabídky krás,
třesou se ruce i hlas,
oba: alt i bas.
Jsou místní výstavní pár,
jsou místní výstavní pár,
TEN pár.
Umlkla ústa a mráz,
běhá jim po zádech zas,
zastavil se čas.
A nikdo nevidí z nás,
skrze zdi, do jejich hlav,
co sdílejí tam.
Jsou místní výstavní pár,
jsou místní výstavní pár,
TEN pár.
Po boku bok, každý sám,
pohledy prázdné, to znám,
tak dlouho je znám.
Jeden chce druhého zmást,
přemýšlí, jak pasti klást,
ve znamení Krach.
Ex místní výstavní pár,
ex místní výstavní pár,
TEN pár.
Kam se ztrácí láska z nás?
Se ptám. Šeptám.
Podívej, co zbylo z nás,
podívej, co zbylo z nás,
podívej, co zbylo z nás…
Toto je TAK silné a srdcervúce!
29.09.2025 21:03:22 | IronDodo
Tehdy jsem četl článek, jak to při soužití penzistů bývá mezi nimi často vyostřené a "likvidní" - celé dny doma, činnost a nové vjemy omezené, jdou si (logicky) na nervy... pod pokličkou výbušná směs.
Nevím, jestli to jde z toho poznat...
29.09.2025 21:23:25 | JiSo