Chodník posypaný vzpomínkami

Chodník posypaný vzpomínkami 

 

Není tak starý, 

ale nějaké vzpomínky se do něj vyryly...

Možná jen z botiček naší generace...

 

Vedl totiž přímo do školky a do školy...

 

Tehdy provoz nebyl tak velký, takoví divočáci

 jako jezdí na cestách dnes nebyli.

 

Rodiče věděli, že touto cestou nás nezlákají

nějaké lumpárny, jako potok, zahrady,

a že s druhými dětmi, které se po cestě budou

přidávat, dojdeme bezpečně do cíle.

 

Zpět domů už jim bylo jedno, které krásy z

vesnice nás zabrzdí...

Doma jsme na čas být nemuseli...

 

V půlce cesty kouzelného chodníku byl

obchůdek.

Tam měli dobrot, a levných...

 

Žvýkačky Pedro, 

kulatá placatá lízátka, 

Pendreky, 

bonbóny Sisy, 

Karamelky, 

do úst jsme si sypali Šuměnky, Vitacit, 

pak na sebe vyplazovali jazyk, 

kdo jej má barevnější.

 

A ty nanuky,

takové Eskymo, 

Ledňáček, 

Míša,

Polárka, 

Ruská zmrzlina, 

těch jsme spořádali...

 

Moc dobré byly Lékořicové pendrekové kostky lékorky,

každý olupoval a vychutnával různobarevné

vrstvy, a zkoumal jejich chuť...

Ten pendrek uprostřed byla odměna...

 

A co Bonbary...

Zelený, byl hned pryč...

 

Z malé nutely jsme mlsáli pomoci prstíku...

Když přišla mlsná, hygiena šla stranou...

 

Mlsná bříška byla spokojená, my šťastní,

vždyť ty sladkosti byly za pár korun...