Playlist

Vždycky jsem si vybírala může, co v sobě měli hudbu...
Možná mi to bylo zárukou toho, že mají duši.
Můj první si broukal country.
Kolikrát místo odpovědi na důležitý otázky přišlo " já nejsem zdejší..."
A tak jsem vzala kočár a práskla do koní...
A trvalo deset let, než mě ten vandrák, co se furt vracel už....nedohonil.

Ten druhej ten měl rád metal a furt se chtěl hádat.
Měl v sobě asi příliš mnoho emocí.
Pamatuju si ty brzký rána, kdy jsem nechtěla vstávat.
Já ospalá, on protivnej.
Kdyby aspoň poslouchal Ozzyho možná by nám to vydrželo dýl.



Ten třetí ten v sobě hudbu prostě neměl.
Byl to model. Clark Kent, kterýho jsem si vybrala, abych si něco dokázala.
Nikdy jsem ho neslyšela si broukat.



Čtvrtej byl DJ, jo ta hudba tam prostě dycky musela bejt. Měl obývák narvanej reprákama, ale alespoň nerušil sousedy.
Byl to slušnej punk. I když na těch partoškách ty písničky defacto jen přepínal.



To toho pátého malém vystěhovali.
Taky DJ. Drum n Bass....techno? Co to bylo...... Feťačka muzika, to by sedělo.
Broukal si furt. Pamatuju si, když do mých stehen vyklepával rytmus zatímco druhou rukou držel to brko. Tohle nebyla muzika pro mě. I když to Prago, to mi zůstalo...



Protože Prago máš rád ty....a taky neustále klepeš prsty rytmus, broukáš si ..... Seš jako všechny ty kluci dohromady. Nejsi DJ! Díky bohu! Jsi muzikant...Ty dokonce i rytmicky chodíš.... a taky mi zpíváš v odpověď na důležitý otázky.... ale já už v tom nehledám význam, protože nemusím..... protože já tu tvojí duši úplně zřetelně slyším....