V oku hurikánu

Mraky lidí v ulicích,
nikdo nemá stejný směr.
Protiproud je sílící,
stále vpřed a ber kde ber.

Jak ostrůvek v moři těch,
kteří někam spěchají.
Za někým, s ním, taky bez,
připadám si vpovzdálí.

R: V oku hurikánu, přesto sám,
pomalu už půlnoc se blíží.
Své ostrovní zprávy vysílám.
echo kroků je stále tišší.
"Moudřejší ustoupí" slýchávám,
"to není můj případ" se mýlím.

Z dávných dob éterem zní,
že je život samý spěch.
Sólo žít má být dnes in,
já si o tom myslím své.

Zřejmě spoje studené,
tohle všechno působí.
Rozehřát je ne a ne,
to se dřív led rozhoří.

R: V oku hurikánu, přesto sám…

MR: Tak na kolena poklekám,
a mořský dav mě obtéká,
pohled upřený vzhůru mám.
Jsou chvíle, kdy snad v každém z nás,
nevěřící zavěří,
i nevěřící zavěří.

R: V oku hurikánu, přesto sám…