Den 42

9.3. Míchání

Dala jsem si delší pauzu od psaní. Ani jsem nečekala, že bude tak dlouhá, ale pokaždé když jsem si naplánovala, že před prací něco sepíšu, byla jsem úplně vyřízená a odložila to na další den. A najednou je březen. A skoro v půlce. Strašně rychle to utíká. Přitom se za ty dva týdny zase tolik nestalo.

V práci mám víc hodin, takže ve volném čase hlavně dospávám a regeneruju. Bolí mě záda a po každé směně si říkám, že s tímhle řemeslem už vážně skončím. Ráno vstávám s pocitem, jako bych byla po pořádné pařbě. Bolí mě ruce, nohy, všechno je rozsekáné, i když jsem spala. Nepůsobí to tak náročně, ani těch hodin není extrémně moc, ale ta únava je šílená. Přemýšlím, k čemu to přirovnat. Možná, kdyby člověk trávil pět až šest dní v týdnu šest až devět hodin v posilovně i kdyby jen chůzí na páse bylo by to dost podobné.

Moje oblíbená forma regenerace je teď plavání v moři. Je to osvěžující a mám pocit, že mě po tom míň bolí záda.

Každý můj den teď vypadá docela podobně. Vydělávám a šetřím. Ráno vstanu, napíšu domů, vyklepnu tuňáka z konzervy do papírového talířku, přidám zeleninu a už sedím na pláži. K tomu si pustím Survivor, který právě začal. Pak si zaplavu, umyju si hlavu ve venkovní sprše a jdu do práce. Tam jsem až do večera. Když mám pauzu, jdu si na chvíli zdřímnout do auta. Po zavíračce se v práci umyju, vyčistím zuby a jedu do kempu. Napíšu domů a jdu spát.

Okno na autě pořád není spravené. Naučila jsem se fungovat bez něj, ale měla jsem fakt strach, že se nenajde náhrada a já auto neprodám. Když jsem ho vezla do servisu na domluvenou výměnu, po pár hodinách mi volali, že okno, které objednali, nepasuje. Další pokus máme naplánovaný na příští pátek, ale nebudu se radovat, dokud to okno neuvidím usazené tam, kde má být.

V práci se moje pozice zlepšuje. Konečně začínám využívat svoje znalosti a barmanské zkušenosti. Učím Leu a ji to opravdu zajímá, takže mě to baví. Když jsme si vyjasnili role, už se nehádáme, jen se občas popichujeme. Občas namíchám nějakou klasiku, kterou Lea nezná, dám jí ochutnat a ona je nadšená, jak je to dobré. Nikdy předtím koktejly nepila, ale teď říká, že díky mně začne. Už měla Lynchburg Lemonade, Southside, El Presidente i Mai Tai a všechno jí chutnalo. A mě hrozně baví jí to připravovat. Zároveň se mi vrací nadšení z koktejlů, které člověku postupně mizí, když to dělá jako každodenní práci.

Včera mě manažerka dokonce požádala, abych vymyslela koktejl měsíce na duben. Beru to jako velkou výzvu, protože naše koktejly na menu jsou obecně nevyvážené, většinou přeslazené a podle mě prostě špatné. Chci se trochu předvést a získat kuráž navrhnout šéfovi, že by stálo za to celé menu přehodnotit. Úroveň restaurace je poměrně vysoká, jídlo je fantastické, naše vína i místní piva jsou skvělá, ale koktejly strašně pokulhávají.

V neděli nebylo moc lidí, tak jsem se pustila do tvorby. Zadání bylo jasné. Něco v podzimních tónech, protože podzim pomalu přichází, a základ měl být bourbon, který nám leží na skladu a potřebujeme ho prodat. Začala jsem něčím těžším, ve stylu Manhattanu. Bylo to výborné, ale místní komunita na takové pití není zvyklá. Tak jsem jen dala všem ochutnat a prohlásila, že tohle není ta cesta. Upřímně jsem to míchala spíš pro sebe, pro radost.

Lea mezitím googlila podzimní drinky a vyskočilo na ni něco se ciderem. V tu chvíli mi to secvaklo, protože čepujeme místní cider a použít ho v koktejlu je skvělý nápad. Okamžitě jsem se pustila do míchání. Den předtím jsem Lei připravovala Lynchburg Lemonade, takže mě napadl jednoduchý twist právě na něj. Základ je pořádná dávka bourbonu, citronová šťáva a javorový sirup. Vyshakovala jsem to, přelila přes kostky ledu do OF sklenice a doplnila ciderem. A bylo to. Fantastický, lehce pitelný koktejl. Jablko z cideru doplňuje nasládlá chuť bourbonu, úplné nebe.

Dá se to nechat takhle jednoduché a pořád je to skvělé, ale zkusila jsem ještě nechat přes noc louhovat skořici v bourbonu. Dnes to vyzkouším znovu, už se skořicí. Sklenici jsem navíc před podáváním nakouřila doutnajícím kouskem skořice a ozdobila sušeným jablkem. To je podle mě koktejl, který by si každý průměrně dobrý bar vzal okamžitě. Ochutnávka mezi zaměstnanci dopadla jednoznačně. Tenhle drink je pro chlapy i pro dámy, co si rády usrkávají něco lehkého. I když tahle sklenka leze do hlavy docela rychle.

Bavilo mě to neskutečně.

Zrovna pozoruju důchodce, jak přivázal rybářské lanko s návnadou na dron a pouští ho nad moře. Vypadá to hrozně komicky.