Kšeft s Peklem

Anotace: Advokát obhajuje Satana při jeho Posledním soudu

Účelem tohoto spisu je osvětlit původ rčení ,,To mi byl čert dlužnej!". Detaily tohoto příběhu dosud nikdo nikdy neznal a je mou povinností to tak ponechat, aspoň po nějakou dobu...Proto jsem se rozhodl list papíru, na který jsem jej vlastnoručně zaznamenal, vložit do datové schránky, která zůstane bezpečně uzavřena příštích tisíc let.
Osobně si nejsem jist, zda jej bude mít kdo číst. Už dnes má lidstvo takové problémy, že za tisíc let tu už nemusí být. Pokud ovšem bude, uplyne v té době již dostatečný čas, aby se mohla veřejnost dovědět pravdu.
Před mnoha lety žil v naší zemi jistý Gweta Chiremba, doktor práv. Velice dobrý a bez nadsázky světově známý doktor práv. Vlastně v té době snad nejlepší právník na celém světě.
Vyznal se ve všem právu, od ,,majetkové trestné činnosti", jak se tomu dnes říká, až po mezinárodní právo. Kdykoli si nějaký soudce nevěděl rady, poslal mu telegram s urgentní žádostí o radu.
Bydlel v honosné vile s velikou zahradou, nebo vlastně spíš parkem, a terasou, kde rád popíjel kávu, pokuřujíce ty nejlepší doutníky.
V celé vile bylo spousta místností, salónků, několik ložnic a pracoven. Jeho nejoblíbenější byla ta, ve které měl veliký kamenný krb a knihovnu plnou prastarých knih. A právě v ní se to stalo...
Bylo to v zimě. Jedné dlouhé, studené noci, seděl v křesle u krbu a četl si britský Daily Telegraph. Sledoval v něm průběh a vývoj jedné zajímavé právnické kauzy. Venku byla hrozná vánice a mráz.
Ani nezaznamenal, že hodiny už odbíjejí půlnoc, jak byl ponořen do čtení. Když v tom cosi zapraskalo v ohni a kde se vzal, tu se vzal, stojí před ním jakýsi muž. ,,Dobrý večer, pane doktore." Smekl cylindr.
Chiremba, dokonale zaskočen a překvapen, ze sebe udiveně vykoktal pozdrav a rovnou se zeptal ,,Co tu chcete? A kdo vůbec jste, že mi sem takhle vlezete bez zaklepání, v tuhle dobu, člověče?"
Muž se jen ušklíbl ,,Podivným způsobem vítáte hosta, pane doktore. Navíc, já nejsem člověk...Dovolte, abych se vám představil. Dhimoni Gehena, jméno mé. A přicházím za vámi v jisté obchodní záležitosti."
Doktor usoudil, že se mu to všechno jen zdá, a tak se klidně zeptal, oč jde.
,,Prozradím vám vše, co je třeba abyste věděl, je to ovšem složité...Já bych se s dovolením posadil," uvelebil se do křesla vedle Chiremby a pokračoval, ,,Jde o to, že máme jistý právnický problém, který naši právníci nejsou schopni vyřešit. Rozhodně ne bez vaší pomoci. Abych to co nejvíce zestručnil- náš...řekněme ředitel firmy je žalován v jisté věci a jde mu kvůli tomu o život. Nebo spíše existenci, abych byl přesnější."
,,No dobře, a co je to za firmu?"
,,PEKLO, pane Chirembo. Ne, počkejte, nesmějte se. Já mluvím zcela vážně."
,,Peklo, říkáte? A vy jste Ďábel?" Zeptal se stále se smějíce.
,,Ó ne, to prosím nejsem. Já jsem jen démon páté kategorie a plním funkci zmocněnce pro jednání s vámi. Vidím, že jste pobaven, ale věřte, nedělám si z vás legraci."
,,No dobrá tedy. Připusťme, že tohle není pouze sen a že mluvíte pravdu. O co přesně se jedná?"
,,Jistě znáte Bibli, pane doktore. Je to spousta lží a pomluv, ale některé části jsou přeci jen pravdivé. Je to již velmi dávno, co Bůh svrhl Satana z Nebes. Dal mu tenkrát ultimátum, že do padesáti generací má uznat svou vinu. Jinak bude na dobro zlikvidován, zničen...prostě přestane existovat. A ta lhůta se kvapem blíží ke konci. Brzy má být onen Poslední soud a naši právníci bez vaší pomoci dost možná nezvládnou našeho Pána obhájit. Obracíme se proto na vás se žádostí o pomoc. Nebude to zadarmo, samozřejmě."
Chiremba se zamyslel a po chvíli pokračoval se svým vyptáváním.
,,Promiňte, pane Gehena, ale jak to myslíte s těmi padesáti generacemi? Říkal jste, že je tomu již dávno, ale padesát generací, to není zase tak moc let..."
,,Ach ano, promiňte, já jsem zapomněl...Totiž, i my, nadpřirozená stvoření, jak vy lidé říkáte, jsme smrtelní. Náš život trvá ve srovnání s vaším o mnoho déle, ale nikdo z nás není věčný. Náš Pán se s tím vypořádal po svém- když přijde jeho čas, převtělí se do nového těla a vládne Peklu dál. Podobně je to i s Bohem. A teď, pane doktore, musím se vás zeptat, zda máte zájem s námi spolupracovat."
,,Moment, moment, pane démone. Když vám pomůžu, nebude mě to stát duši?"
Démon se jen zasmál ,,Nikoli. To se vztahuje jen na ty, kdo požádají o pomoc nás. V opačném případě to neplatí, naopak my budeme zavázáni vám a jak jsem již říkal, velmi dobře se vám odvděčíme."
Doktor váhal, ovšem pak si řekl, že by to byla dokonalá reklama. Taková spolupráce s Peklem...Kdo se může pochlubit, že se na něj obrací samotný Satan se žádostí o pomoc?
Souhlasil tedy a na stvrzení dohody si s démonem podal ruku. Gehena pak zmizel stejně, jako se objevil a Chiremba šel spát.
Ráno našel na stole v pracovně hromadu šanonů. Byly to veškeré podklady pro tu Pekelnou kauzu. Nedalo mu to a ihned je začal studovat. Na vrchním šanonu byl dopis, ve kterém stálo, kolik času mu na to zbývá. Bylo to šest týdnů.
Jeho úkolem bylo najít v nich nějakou právní kličku, podle které by Satanova existence musela být zachována. Nebyla to snadná práce, ale Gweta měl vnitřní pocit, že to zvládne.
Musel kvůli tomu odmítnout několik jiných kauz. Tahle se pro něj stala naprostou prioritou, hlavně proto že byl zvědav, co za odměnu mu bude nabídnuto, až vyhraje.
Když nastal den Posledního soudu, oblékl si svůj nejlepší oblek a čekal, až si pro něj přijde démon Gehena. Objevil se půlhodiny před polednem a sotva pozdravil, luskl prsty a oba se přemístili do jakéhosi velikého sálu. ,,Tohle je místnost, ve které proběhne soud. Začne přesně v poledne. My jsme tu ovšem dřív, abychom vás mohli seznámit s vaším mandantem."
V tu chvíli se objevil vedle nich velice elegantní muž v dlouhém kabátě. ,,Pane, dovolte, abych vám představil doktora Gwetu Chiremba, vašeho advokáta." Řekl démon. Doktor natáhl k muži pravici, ten však jen kývl hlavou. ,,Jste připraven mě obhájit, doktore?" Zeptal se.
Na odpověď nebyl čas. Právě dorazil protitábor- několik okřídlených postav doprovázelo starého pána s dlouhým bílým plnovousem. Satan na ně ani nepohlédl, jen si řádně odplivl.
Jen pár vteřin na to přišli i soudci. Byly to postavy v talárech a kápích, takže do obličeje jim nebylo vidět.
,,Začíná Poslední soud, posaďte se prosím. Uděluji slovo obžalobě." Zahájil soud nejvyšší soudce.
,,Obžaloba viní žalovaného, zde přítomného Satana, ze zločinů proti pánu Bohu. Za zločiny byl potrestán dočasným uvržením do Temnot, kde měl přemýšlet o svých vinách. Náš mandant souhlasí, že mu odpustí, uzná-li svá provinění a omluví se za ně. Jinak navrhujeme trest nejvyšší, to jest zrušení jeho existence."
Pak udělil soud slovo Gwetovi, který rozehrál dlouhou hru na slovíčkaření, jak byl zvyklý. Tenhle soud byl ovšem jiný, než na jaké byl zvyklý a brzy si uvědomil, že bude potřeba vymyslet jinou taktiku. Vše zatím mluvilo v neprospěch Satana, což bylo pro zkušeného advokáta zvyklého s přehledem vyhrávat něco naprosto nového.
Někdy v polovině přelíčení dostal Chiremba nápad. Zamyslel se nad tím, jak vnímá svět církev a v tom si uvědomil, jak vyhraje.
,,Vážený soude, rád bych zde nyní podotkl jeden velmi důležitý fakt. Obžaloba nemůže nikdy požadovat zrušení existence mého mandanta, neboť právě jeho existence po celá tisíciletí udržuje v chodu jeho spolek...Vezměte prosím v potaz, že pokud zrušíte jeho existenci, nezničíte tím jen jeho. Fakt, že Satan již neexistuje, nebudete moci lidstvu utajit a výsledkem toho bude, že se všechen hněv a zloba obrátí proti žalující straně. Já dobře vím, o čem mluvím. Když se stane něco zlého, kněz při nedělním kázání všem řekne, že za to může Ďábel. A já se ptám: Co když žádný nebude?"
Nejvyšší soudce po těchto slovech vyhlásil přestávku, během níž se odebral do vedlejší místnosti, kde se spolu s ostatními radili. Vrátili se po dlouhé době, vypadali však, že již znají rozsudek.
,,Postavte se, prosím. Ve věci žaloby pána Boha o zrušení existence Satana rozhodl Poslední soud takto: Žaloba se v plném rozsahu zamítá. Existence obžalovaného zůstane nadále zachována, a to na věčné časy. Proti tomuto rozsudku není odvolání."
Gwetou projel pocit obrovské úlevy a Satan se ironicky ušklíbl na Boha, který svraštil čelo a zmizel i se svými právníky.
Doktor čekal slova díků, či aspoň potřesení rukou, jeho klient však namísto toho jen kývl hlavou a řekl démonovi, aby s ním vybavil jeho odměnu za odvedenou práci.
,,Slíbili jsme vám královskou odměnu, pane Chirembo. Tady je- Peklo je vám velmi zavázáno a jako poděkování za vaše služby dostanete vše, na co pomyslíte. Úplně všechno, co si jen budete přát. Kdykoli a kdekoli, stačí jen pomyslet a vše se vám splní..."
Doktor seděl ve svém křesle a měl pocit, jakoby se právě probudil z dlouhého spánku. Je zřejmě přepracovaný a ta záležitost s Peklem se mu celá jen zdála. Teď by si dal šálek silné brazilské kávy a...A v tom se na stolku vedle křesla objevil šálek čerstvé voňavé kávy a tácek s jeho oblíbeným zákuskem. Nejdříve váhal, má-li kávu vypít a sníst ten zákusek, když se tu prostě objevili. Nakonec sebral odvahu a docela si pochutnal. Tak výtečnou kávu ještě nikdy nepil a to byl zvyklý pít jen tu nejkvalitnější kávu z nejlepších a nejčerstvějších zrn. A zákusek byl naprosto dokonalý, sladký přesně tak, jak to má Gweta rád.
Odpoledne měl jít na schůzku s kolegou a přítelem ze studií. Otevřel šatní skříň a pomyslel si, že už by potřeboval nový oblek. Jak tak procházel obleky pověšené na ramínkách, našel na konci jeden, který tam nikdy nebyl. Sametová košile a brokátový kabát, taky překrásný cylindr a vycházková hůl. Oblékl si jej a šel před vilu, kde na něj čekal jeho kočár. Ten už byl také starší, potřeboval by nalakovat a koně nepatřili k nejhezčím. Ani kočí nebyl nic moc. Sotva na to doktor pomyslel, změnil se kočár k nepoznání- byl větší, hezčí a celý nový a nablýskaný, koně byly čtyři namísto původních dvou a kočí byl oděn v nádherných šatech.
Gweta nastoupil a kočár vyrazil. Po cestě si doktor uvědomil, že jeho přítel se nedávno oženil a jistě přivede svou ženu sebou, aby je seznámil. Možná bych měl také přijít s doprovodem, řekl si. A v tom naproti němu seděla krásná mladá dívka v nádherných šatech a usmívala se na něj.
No ovšem, stačí pomyslet a vše je splněno, vzpomněl si na démonova slova.
Schůzka v kavárně proběhla bez nejmenších komplikací. Gwetova půvabná společnice jeho přítele naprosto okouzlila svým šarmem, dokonce natolik, že mu ji až záviděl.
,,Poslyš, příteli, takovou krásnou a mladou dívku ve svém věku, to ti skoro závidím!" Řekl mu, když se dívka omluvila a šal si na toaletu přepudrovat obličej.
,,To víš, milý Kizlare, jsem poměrně slušně zaopatřený...Ale náklonnost slečny Ruchivy jsem si jistě nezískal svými penězy," lhal a vymýšlel si ještě daleko víc. Tvrdil Kizlarovi, jak se milují, protože věděl, že to klidně může být pravda. Stačí jen pomyslet...
S každým dalším slovem o dokonalosti Ruchivy rostla v Kizlarovi závist. Už na studiích mu záviděl úspěchy. Fakt, že ve svých letech má takovou krásnou mladou milenku v něm probudil nenávist vůči starému příteli. Kizlar, ač se snažil, nedosáhl nikdy ani desetiny Gwetova úspěchu.
Chiremba si žil jako král v honosné vile se služebnictvem, zatímco on bydlí v podnájmu, v malé garsonce a je rád, že si to vůbec může dovolit. Nosí ošuntělé šaty a chodí pěšky, kdežto Chiremba se vozí kočárem, jaký by mu mohla závidět i císařská rodina, a je oblečený do nejluxusnějších šatů, jaké kdy Kizlar viděl.
Ruchiva však byla tím, pro co ho nenáviděl. Kizlar nemá žádnou ženu, protože ta jeho mu utekla sotva měsíc po svatbě. A Gweta má takovou krasavici.
Od té doby se Kizlar s Gwetou scházel častěji. Předstíral, že potřebuje nějakou právní radu a často jej navštěvoval doma ve vile. Skutečným důvodem jeho návštěv však byla touha vidět Ruchivu. Ta však k němu byla chladná. Není se čemu divit, byla jen Gwetovou fantazií a byla přesně taková, jakou si jí přál mít, to znamená, že toužila jen po něm a nikdo jiný ji nezajímal.
Kizlarovi její nezájem nijak nevadil, doufal totiž, že ho jen předstírá. Nadále proto využíval každičký okamžik, kdy s ní zůstal sám, aby jí lichotil. Jednou už to ale nevydržel a když byly sami, přistoupil k ní, objal ji a začal líbat. Právě v tu chvíli však přišel Gweta.
,,Co to má znamenat, Kizlare? Proč líbáš mojí Ruchivu?" ,,Tvojí? Vždyť si jí nezasloužíš!" Rozkřikl se Kizlar.
Následovala příšerná hádka, během níž se Gweta dozvěděl, že je určitě podvodník, když se mu tak daří. To ho šíleně rozzuřilo. A právě v ten moment neuhlídal svou mysl a zatoužil po Kizlarově smrti. Přál si vidět ho trpět, za to co mu udělal. Za to, že se tvářil jako přítel a ve skutečnosti ho nenáviděl.
V tu ránu držel v ruce nůž a zuřivě bodal do hrudi svého soka. Kizlarův křik slyšel sluha a vběhl do místnosti. Když viděl, co jeho pán udělal, ihned zmizel a vrátil se s četníky. Ti Gwetu zadrželi a zavřeli do malé páchnoucí místnosti s vlhkými zdmi.
,,Peklo," volal tiše do kouta. ,,Peklo, přijď. Démone Geheno, objev se!"
Chvíli se nic nedělo. Pak se ale před ním Gehena skutečně zjevil.
,,Geheno, proč jsem tady? Snad tisíckrát jsem si přál být doma, svobodný...aby se nic z toho nestalo. Ale nefunguje to! Proč??"
Démon se usmál. ,,Protože, pane doktore, jste spáchal vraždu. Musíte být spravedlivě potrestán, i když o spravedlnost by ani tak nešlo.Vražda, to je veliký hřích a za hříchy se platí...Vzal jste někomu život a to nelze odestát, pane doktore. To je takový zákon, víte- zmařený život nikdo nesmí vrátit. Ani Peklo ne."
,,To mě byl čert dlužnej, takovou službu!" Prohlásil doktor. Démon se znovu usmál. ,,No čert zrovna ne...ale dalo by se to tak říct. Mimochodem, brzy se uvidíme, pane doktore. Budete mít soud a za vraždu dostanete provaz."
Chiremba se zarazil. ,,Jak to myslíte, že se brzy uvidíme? Vždycky jsem byl slušný člověk a svého činu lituji. Trest si jistě zasloužím, ale do Pekla snad nepatřím..."
,,Omyl, pane doktore! Vy jste měl možnost využít svůj dar pro zlepšení světa- mohl jste si přát, aby nebyly války, aby nebyly nevyléčitelné nemoci...A vy jste si zatím přál jen nové šaty, kočár a co je vůbec nejhorší, ženskou! Něco takového vám u vašeho Posledního soudu neprojde, pane doktore. A teď mne omluvte, mám spousty práce. Těším se na brzkou shledanou." A zase zmizel.
Do týdne byl soud. Gweta Chirmeba, bývalá právnická špička, nyní sám seděl na lavici obžalovaných a navzdory svým zkušenostem nebyl schopen zvrátit výsledný rozsudek. Ruchiva mlčela, neřekla před soudem ani slovo. Nebylo to však nic platné. Komorník vypověděl vše, co viděl a slyšel. Rozsudek byl jednoznačný- za brutální vraždu přítele provaz. Doktor celou dobu soudu mlčel, jen nyní řekl ,,To mi byl čert dlužen!"
Poprava proběhla za tři dny. Gweta však věděl, že tím to nekončí. Čeká ho ještě Poslední soud.
Sotva z jeho plic vymizel poslední dech, ocitla se doktorova duše opět v místnosti, kde obhajoval Satana. I tentokrát zde byly ony postavy v talárech se zahalenými tvářemi. Krom nich zde byli také dva démoni.
Bylo to rychlé a proběhlo to přesně, jak říkal Gehena. Za svou sobeckost navzdory neomezené možnosti jednou provždy napravit lidstvo, byl poslán na věky do Pekel. Démoni si doktora odvedli a předali jej Gehenovi.
,,Pěkně vítám. Váš trest nebude ve srovnání s jinými krutý, pane doktore. Nebojte se, Peklo si váží vašich služeb, a proto bylo rozhodnuto, že si trest odpykáte prací pro náš Odbor právních záležitostí." Řekl démon úvodem a hned mu zadal práci.
Po Chirembově smrti se Ruchiva brzy vytratila, coby zapomenutá touha. Před tím však porodila Gwetova syna a celý příběh sepsala a zavřela do trezoru v pracovně, ve které to vše začalo.
V den osmnáctých narozenin mladého Chiremby přišel do vily dopis. Byl adresován právě mladému pánovi a stálo v něm jen jedno číslo. 1243, to byla kombinace pro otevření trezoru.
Po přečtení otcova příběhu se mladý Nherera rozhodl prodat všechen majetek a odejít ze země. Příběh své rodinné tragédie vzal sebou a matčin dopis předal na smrtelné posteli svému nejstaršímu synovi. Od té doby se Gwetův příběh předával z generace na generaci, spolu s rčením ,,To mi byl čert dlužen!"
Tato slova původně používali jen Chirembovy potomci, postupem času se však ono rčení rozšířilo mezi lidi a do dnes se používá.
Nyní nastal čas, abych konečně prozradil, kdo jsem. Mé jméno je Taran Chiremba a můj život se chýlí ke konci. Protože nemám žádných potomků, rozhodl jsem se příběh svého prapředka sepsat a uložit do datové schránky, jak jsem již řekl, aby nebyl zapomenut.
Úplným závěrem bych toho, kdo si tyhle řádky snad jednou přečte, chtěl varovat- Pozor, co si přejete! Přemýšlejte o svých přáních a jednejte vždy pokud možno s chladnou hlavou. Nebuďte jako Gweta...