Editorovy zápisky 3

Anotace: Zamyšlení nad jazykem literárního díla.

Sbírka: Editorovy zápisky

V prvním dílu zápisků jsme si řekli pár slov o typografii, ve druhém o literárních serverech. Podívejme se nyní na jazyk literárního díla.

Čeština je krásná řeč, každý z nás má jistě rád svoji mateřštinu, psát správně česky je samozřejmým úkolem každého autora literárního díla.
Psát by se mělo spisovným jazykem. Ne nadarmo se mu říká spisovný – od slova spisovat. Když se podíváme na knihy, které v naší zemi vycházejí, nejméně 99 procent je psáno spisovným jazykem.
Možná vám připadá, že lpění na spisovnosti textu je zbytečné, když se běžně mluví řečí hovorovou. Uvědomte si ale, že hovorová řeč vychází z větší části z krajové příslušnosti mluvčího, kdežto spisovný jazyk je nám všem společný.
Obvyklé je (bohužel) používání jakéhosi středočeského nářečí („pražštiny“), které se již poměrně vžilo, a tak nemá čtenář většinou potíže takto psaný text pochopit. Horší je to třeba s nářečími moravskými. Psaná hanáčtina vypadá příšerně, brněnský „hantec“ mnohý mimo-brněnský čtenář může považovat rovnou za cizí řeč.
Hovorový jazyk a slang bychom měli používat opatrně. Třeba v přímé řeči, kde chceme vyjádřit bydliště, úroveň, věk nebo povolání mluvčího. Mimo přímou řeč působí hovorová slova a slovní spojení poněkud neprofesionálně. Pokud se považujeme za českého autora, každé jazykové „škobrtnutí“ snižuje úroveň našeho díla.
Pokud už musíme psát hovorovou řečí, měli bychom si dávat pozor na ustálenost hovorového stylu. Pokud v přímé řeči mluví náš hrdina hned spisovně a hned hovorově, případně když je v jedné větě každé slovo stylově jiné, trhá to oči. Buď pišme spisovně, nebo si zvolme řeč hovorovou. Zbytečně to nemíchejme.
Vulgarismy je vhodné používat umírněně. Slušnost by měla být autorovi vlastní. Sprostá slova určitě nebudou na čtenáře působit stylem – „tento autor je borec, když je tak sprostý“. Opak je pravdou. Sprostý autor je spíše ubožák.
Lze tolerovat občasné sprosté slovo v přímé řeči, třeba v případě, když se mluvčí ocitne ve stresové situaci a tak říkajíc si „uleví“. Pokud si ale takto ulevuje pořád, je na místě uvážit, jestli opravdu chceme o takovém člověku psát. Měli bychom si představit, že se čtenář s hrdinou v našem díle setkává. Bylo by vám příjemné, kdybyste se setkali s člověkem, jehož každé třetí slovo je sprosté?
Ještě pár slov k autorům erotických povídek. Erotika je literární styl vyjadřující krásu tělesné lásky a krásu lidského těla. Nejlepší erotická povídka je taková, kde se všechno odehrává přirozeně, jemně a s elegancí. Používání vulgárních slov z oblasti sexu není erotika, ale prachobyčejná sprosťárna, která se dá spíše považovat za pornografii.
Přátelé, povinností editora je mimo jiné pečovat o slušnost řeči literárních děl. Nedivte se, když vaše povídka plná vulgarismů zmizí ze serveru. Nikdo vám nechce ubližovat, neubližujte tedy literárnímu cítění čtenářů vulgaritou.

Nyní uvedu pár oblíbených chyb z oblasti jazyka.

Nejčastěji se stává, že autor zapomíná uvádět písmeno „j“ ve slovech „jsi“, „jsem“, „jste“ a podobně. I když se to tak často vyslovuje, ke spisovnému jazyku to „j“ patří, tak ho zbytečně nevynechávejme.
Některé tvary slovních spojení zase naopak správně česky zní na první pohled nespisovně. Tak třeba „byste“ je kupodivu správné, naproti tomu „by jste“, ač to vypadá spisovněji, správně není. Podobně je správné „bychom“, nikoliv „by jsme“. Vyloženě nepěkná jsou slovní spojení: „aby jsi se“, „aby jsme" či „aby jste“. Správně má být: „aby ses“, „abychom“, „abyste“. Přílišné šperkování, ve snaze být spisovnější než spisovný jazyk sám, připomíná případ jednoho hanáckého dítěte, které při hře chtělo mluvit spisovně, tak řeklo: „Prodýte mně ten lemec.“ Že nevíte, co říká? No přece: „Prodejte mi ten límec.“
Když píšeme literární dílo, měli bychom používat diakritiku. Že se na mobilním telefonu při psaní SMS čárky a háčky nad písmeny psát nedají, to je bohužel důsledek nedostatečné citlivosti výrobců této techniky k českému trhu. Podobně na tom byly v dávných dobách počítače. Dnes ovšem valná většina počítačových programů česky umí, tak to využijme. Text bez „nabodeníček“ vypadá hrozně, autora takového textu lze považovat za barbara. Nechtějte po editorovi, aby to po vás opravoval. Taková práce je pro inteligentního člověka nedůstojná.
Optimální je, když můžeme pro psaní používat textový editor, který je schopen kontrolovat český pravopis. Dnes je takových editorů několik. Nebudu dělat reklamu, ale když si dáte práci, zjistíte, že existují editory s kontrolou pravopisu v rámci freeware (česky zadarmo). Tak si místo nejnovější MP3 nebo filmu stáhněte takový program. Chcete přece psát literární díla, ne nějaký paskvil.

V současnosti platí pravidlo, že se na serveru Liter nepřijímají cizojazyčná díla. Já osobně si myslím, že můžeme tolerovat díla psaná ve slovenštině. Je to pro nás nejbližší jazyk, mnozí z nás slovensky umějí, nebo alespoň slovenské řeči rozumějí. Nechtějte ale po českém editorovi, aby hlídal slovenský pravopis. Pokud píšete na Literu slovensky, je to na vaše riziko.
Rovněž citáty vyslovené cizí řečí nebudou patrně kontrolovány. Uznávám, že občasné použití cizího jazyka může být ku prospěchu – třeba v přímé řeči cizince nebo v citátu. Ale nepřehánějme to.

Počítač je skvělá věc. Dává autorovi možnost snadno opravovat text, který napsal. Nemusí škrtat, přepisovat a jinak se na papíře s textem mořit. Tak toho využijme a pohrajme si se slovy.