espresso

Už nic neříkej, raději nechme mluvit těla,
myslel jsem, že tu budeš v půl a teď je celá,
taky jsem myslel, že budeme mít další rande,
jedu metrem a pak tramvají a dostal jsem kvinde.

Bylo by to v pohodě, kdybych nemusel zase do nemocnice,
protože jsem se začal bát lidí, na uzavřeném oddělení už je
mi všechno jedno, protože to tam znám, líbí se mi tam jedna
sanitářka, prý jsem trpělivější než její manžel, když jsme hráli
člověče nezlob se, už tam nemůžu, ale můžu do Kroměříže,
ale to je snad krok zpátky.

Chtěl bych tam jít pracovat taky jako sanitář, taky jsem
sanitář, možná už tam nepracuje, mě by tam nevzali kvůli
mé vrozené nemoci, nemůžu kvůli tomu ani do kláštera
mezi pošuky, ani kapli nemůžu mít doma a u Habsburků
to bylo běžné už před tisíci lety.