---Malá Kapela---

---Malá Kapela---
Je tam tak zázračně hluboké a vysoké nebe a tak zvláštně těžké mraky... a ty hvězdy... jestli budeš mít někdy cestu do Dinár, do Velebitského Záhoří, krajiny mlžných poljí, zelených hřbetů a divokých pastvin, tak Malou Kapelu určitě navštiv.

Jsem na Rudopolje. Od kraje lesa pozoruji Malý Obljaj. Je větší než Veliki Obljaj. Krásné luční kopce. Pasou se zde krávy a koně. Na východě vidím na obzoru Seliški vrh (1279m) - nejvyšší horu tohoto malebného ale divoce drsného pohoří.. Svahy jsou porostlé smrkovým pralesem, plným vlhkých závrtů a medvědích houštin. Ze země čouhají bílé vápencové skály a na rozpálenějších svazích jsou háje rezavých borovic. Dole pod kopci pak duhové louky všech barev květů (žlutá, bílá, růžová, modrá, fialová). Chtěl jsem si projít cesty kolem Čudin Ogradak. Dole pod kopcem květnaté duhové louky, elektrické vedení na odkůrovaných kmenech často i slastně pokroucených, to se dnes už moc nevidí. Na svazích pak divoké smrčinové pralesy, stezka je kamenitá lesní cesta, na začátku oplocená pro krávy, pralesní závrty v lese, medvědí houštiny, bílé mechové lesní skály, prales, prudké svahy, jalovcové zarostlé polje Borića Selište... krása. Cigelj (ten s 1164m) je pěkný smrkový hřbítek, ostře se zvedající s plochým protáhlým temenem. Na východě klesá do sečených luk polje Babin potoka a na západě přechází v další vápencové hřbety rozsáhlého lesního komplexu.

Sluňské záhoří. Tyčí se tu Stari Grad Slovin - mohutný hrad, dost zarostlý a vstup do něj zakázaný. Nad městem Slunj: Malebné domky nad množstvím vodopádů. Voda tu protéká snad každou skulinou. Krásný hukot. Hora Velika Lisina má dechberoucí lesní svahy, zejména z jihovýchodu klesající zprudka ke Koraně. Zdaleka viditelná Gola Plješivica s bílým protáhlým vrcholem (vrchol vlastně chybí, vyletěl do povětří při odpálení radarové stanice za občanské války). Kotliny poljí pod ní mívají často (i v teplém létě) ranní radiační mlhy. Kouzelný kraj. Sedlo Pogledalo ze silnice dopřává nádherný pohled na polje Matica... západně od sedla je dvojice divokých horských poljí - zarůstajících kravích pastvin.

Barevná řeka Matica. Azurová až blankytná voda přechází v odstíny zelené (brčálová, mechová, kapradinová) a průsvitné až průhledné. Nad nimi travertinové hrázky až hráze mohutné okrových hnědých a oranžových odstínů, rozeklané, přes ně se v jednotlivých mnoha proudech valí menší i větší potůčky spojující se v jezerech pod nimi. Často voda skapává velmi jemně ale v širokém pruhu. Na vrších hrází je bujné zelená vegetace v liánách, meších a travách spadající přes převisy, jezírka pokrývají vrstvou sintru prastaré kmeny, větve a pařezy. Mnoho rybek a pestré většinou jednolité dno. Čeřená hladina odráží třpyt slunce a vzduchem se nese mžení slapů. Mokře rozeklané hráze vlhkostí odráží jasně nebeský blankyt a jen rákosiny v houfech pod vodopády mají matné vzezření. Pod nimi zas mizí stébel háj v hru odstínů modré a zelené až k bílému dnu a voda rychle proudí zas v další peřej. Každý úhel na vodní hladinu tvoří nová spektra barev, pak nedozírný kontrast a sytost vegetace s hrázkami a vodopády a nad nimi čistá modř nebes protnutá hroty suchých smrků. Ze všech snad svahů stékají proudy vody. Některé stupně jsou zcela vyschlé a v zašlém mechovém pokrytí tvoří vápenné schodiště s římsami. Tím vším pěkné dřevěné chodníčky. Tmavší zeleň pak stoupá výš do svahů a porůstá hřebeny Kapely. I bukovými lesy se valí všechny proudy vod. Buky jsou zde stříbrné lišejníkem a mechem zakryté. Sastavci je, co do kompozice, pro mě nejhezčí soustava vodopádů, slapů a peřejí v oblasti. Buďto z přístupového chodníčku k Velikemu Slapu přesně nad hranou vodopádů s pohledem soutěskou po proudu a nebo z vyhlídky vysoko nad pravým břehem pohled včetně Velikeho Slapu.

A tak vzpomínám na ty kraje barevných vod, na to bezedné nebe, které snad nikdy nebylo hlubší a na všechny ty noci zapomenutých krajů. Je to jiný svět, ale koneckonců, kde není?