---Ostrov Krk aneb Pusté pláně modrých máček---

---Ostrov Krk aneb Pusté pláně modrých máček---
Suchý vzduch pálí v krku. V krku na Krku. Přesto, že fouká slabý vítr, místy dokonce sílící do Velebitské bóry (ač jistě ne v její největší záchvěv -nejednou prý zesílila natolik, že zvedla mnoho metrů do vzduchu dostavník i s koňmi), je ukrutné vedro. Jaderské Slunce maluje, po do běla vypáleném blankytu nebeské báně, zlaté čáry, až se oči klíží. Piji už několikátý litr vody a do večera ještě mnohý přidám. Žlutá stébla a ostré modré máčky. Ano, ty máčky. Vlastně ani nevím, jaké měly druhové jméno. Máčky nesou do těch vyprahlých bílých suťovisk něco z měkkosti blankytu nebe a cosi z dravosti mořských modří. Vše přitom vzrůstá v těle tak ostrém, suchém, křehce trpkém a bodavě omamném, že nelze mít pochyby o její zdejší patřičnosti. Je to královská květena. Snad nepřátelská. Nebo možná spíše jevící skutečnost. Radiální jádro květenství vrcholičnatých hávek bodá hlubokou modří jako vytaženou z abysálu. Ostny spíš než lístky pak trčí bodavě do všech světových stran a slunce z nich už trochu těch tónů vysálo. Spláchlo snad žárem a přidalo něco do výšin a do dálek, kde jedině se té modré dostává - a v obzoru se sráží v běloblankytný pruh. Vyrůstají v trsech po několika kusech. Přitom celé v modrém šatu. Odstíny, tóny a kontrast se mění, ale pořád jsou modré. Listy tuhé, sivě modré, celistvé. Jako kdyby prašnou a ostrou duši toho kraje chtěli o něco přiblížit výšce nebes nebo dálce obzorů.. Zkrátka jsou tu, všude. Občas méně, jindy více. Vyrůstají v lukách i mezi skalami, krávy je nežerou, ovce asi taky ne. Rostou na Kvarnerských ostrovech, v pustém Velebitu i daleko v Záhoří u Bosenských hor. Pár jejich příbuzných jsem nacházel i v některých pohořích Alp.

-Západní hřeben aneb Pláně máček-
Hora Obzova (569m).Nádherný kruhový výhled. Ostatně stejně jako z ostatních kopců na stejném hřbetu mezi horou Straževnik a mysem Škulijica. Ač to tak na první pohled nevypadá, každý kousek hřbetu, každá hora, každé sedlo, je trochu jiné. Blíže k Punatu jsou svahy zarostlé zpustlými sady a neprostupnými cypřišemi, ty pak výše řídnou a tvoří solitérní porosty pláně, dále pak mizí úplně, přichází třeba porosty modré máčky, žlutých suchých travin, zakrslých borovic, nebo jen holá skaliska v parovině, mírných svazích ke Staré Bašce nebo prudkých svazích bílého vápence, šedých škrapových stěn, červených, oranžových a růžových brekcií a jiných skalisek. Pasou se zde volně krávy, ovce, nebo třeba osli. Některé cesty jsou široké pro povoz, to třeba k zachovalým samotám, jiné užší pro průchod mezi keři, mizející v suti, nebo třeba úplně zarostlé. Po celém hřbetu se nachází staré méně či více pobořené zídky (místy až valy), občas rondely - ty třeba v ďolíku s občasným napajedlem, zarostlé borem se sborem cikád nebo háji ostružin. Pohledy jsou dopřány snad po celém Kvarneru (Velebit, okolní ostrovy, Gorski Kotor). Miliony kobylek a dvakrát tolik much, ještěrky, pavučiny v zapomenutých brankách… Organjska glava: Mezi Vrska Glava a Organjska Glava vede pěšina podél zídky sledující hřeben. Místy se dostane ke srázu do údolí, jindy mizí v suti na skalách houstnoucích zakrslých borovic a ostružiní. Vrska glava: Cesta po hraně hřbetu, z jihozápadní (mírné) strany začíná přibývat borovic. Vratudih (350 m): Široké sedlo kterým prochází 2 elektrická vedení a od Staré Bašky přichází dvě široké cesty. Sejít se dá i do údolí Vela Rika nebo pokračovat po hřebeni na obě strany. Lipica: Obcházení rohu zídky táhnoucí se skoro až ke skalám do údolí Vela Rika. Ve vhodné roční době (ne v létě) zde občasný tok zaplňuje napajedlo. Zminja: Při cestě od severu první vrchol který se dostává přímo ke srázům do údolí říčky Vela Rika a dopřává tak pohled do jeho hloubek. Žičevo: Řídce cypřišovité pláně s širokými cestami a usedlostí.Barbina: Cesta Punat-Barbina je stoupající kamenitá pěšina mezi starými zídkami, místy dost zarostlá travou a sevřená mezi cypřiše, borovice a jiné stromky a keře z obou stran, za zídkami pak jsou zpustlé sady, divoké neprostupné lesíky, kamenná suťoviska a skaliska nebo zarostlé louky. Kolem jsou v létě suchá kamenitá koryta potoků Vriakule zarostlá zelení. Na kole by se asi dala sjet, ale jednoduché by to nebylo. Veli vrh: Při cestě ze severu jde o první nezarostlou horu. Pláně kolem Žičevo pod ním jsou zahuštění cypřišemi, které pak od samoty ke kopci řídnou, až mizí úplně. Na Hramčiči: Napajedlo suché (I po deštích), v okolí se pasou krávy a býci. Svahy pod Gabarem a Ljubimerem jsou v horizontálním pruhu porostlé cikádím lesem boru plným starých zídek. Svah prudce spadá dolů k moři v útesech s nádhernou kompozicí podél pobřeží, a prudce také stoupá bílými srázy nahoru na vrcholy hřebene. Baškotica porat, to je pustá zátoka u mysu Škuljica s blízkou kalcitovou žílou. Maják Škuljica: Červený novodobý maják na skalnatém mysu s kalcitovými žílami. Nádherné rozeklané útesy do moře a pohledy na vysoké skalní stěny hory Bag a na ostrov bez vegetace Prvić s majákem. Poblíž jsou chráněné zátoky, jedna skalní průrva do moře a suché traviny stoupající vyschlým korytem do svahů.

-Východní hřeben aneb Supi pod Diviškou-
Pohledy přes průliv na Bukovac (870m). Překrásné horské louky, divoké lesy, tisíce ovcí... jen ty větrníky to kazí… kde je Don Quijote? Proč nechodí krok přede mnou? Prameniště Vela Rika. Samotný pramen je v létě vyschlý, ale dolinou dolů přibývá vlhkosti, roste tu sítina a jiná pro Krk neobvyklá vegetace. Kaluže i drobný potůček, pak oranžová slepencová skála Baba, stálé pozvolné i prudší klesání až k silnici. Mezi vrchy Varda a Vranjak: Pohled přes vádí Albeče a vrch Zmijinjak (už úplně zelené) na moře a města Novi Vinodolski a Crikvenica. Nad nimi bílé srázy Gorski Kotor a za nimi výš ještě zvlněné vrásy zeleně zarostlé s občasnou bílou enklávou vápence. K západu lze dojít do sedla pod Mali Hlam. Jedná se o rozvodí potoka Tohoraj a Vela Rika. Je to úzká skalnatá zarostlá pěšina. Široké ploché sedlo mezi vrchy Dretilj, Franćevska Glava a Priganska Glava. Od jihu k severu přibývá keřů a stromků mezi zdmi, objevují se posedy. Jalovcové pláně a jalovcem zarostlé závrty s vodou. Dolina mezi málo prominentními vrcholy Šinkovac a Japneniško. V místech dopřává pohledy na druhý hřeben přes údolí. Je zde mnoho zídek, kovové plůtky podél cesty. Obecně jsou pláně více kultivované než druhý hřeben (zejména dáno páteřní cestou). Směrem k severozápadu přibývá jalovce. Diviška, i když ne nejvyšší vrchol celého hřbetu, nebál bych se ji označit za královnu Měsíční pláně. Pod vrcholem má jakýsi kotel, kde se sbíhají zdi a je zde napajedlo. Tato "lokva" je tak rozdělena na pět částí podle vlastnictví pastýři. Název hory může mít původ ve starém výrazu pro divoký nebo božský, případně jako přivlastňění hory osobě. Mrgaria, ty mne tu provází na každém kroku. Jedná se o unikátní druh ovčínu, skládaný tzv. na sucho, bez použití spojovacího materiálu kamenů, do komplexních mnohobuněčných objektů tvaru kamenného květu. Jejich hlavní účel je třídění ovcí různých majitelů do jednotlivých kójí. Těchto součástí unikátní kulturní krajiny by se v okolí mělo nacházet 15. Malo Storišce: Borová zátoka s velkou pláží. Velká pláž v ústí vádí Vrženica. Obklopují ji kouzelné borové hvozdy jako z pohádky plné cikád. Šišky a vůně pryskyřice, okrová stezka, vůně bylinek, hnědá jehličná područ zakrslých větvených sosen. Pláž Dubna: Bílé vápence protnuté růžovými pásy s bílými vzorky, měsíční jemně žluto-bledě modré pláně nad mysem Rebica východně od zátoky Uvala Dubna. Nad ní rozlehlé pozůstatky v úžlabu vádí Dubna, oranžová okrová pěšina, jílovitě šedé vápence a levandulově (i když ty tu nerostou) modro-fialové trsy keříků a trav a škrapové ostré balvany v trávě. Pláž Konjska: Dvojitá zátoka, dosti skalnatá. Útesy se v černé zvedají z moře do bílé rozpálené, pěšiny jsou okrově oranžové, pláně nad útesy budí dojem namodralé, kvítky jsou žluté i fialové, různé odstíny suché zeleně. Pláž Gnjilova: Oblázková pláž pod vápencovými útesy. Dvě ovce si tu hověly ve stínu skalního převysu. Barevný koš na odpadky, vany jako napajedla bez vody, v létě suché koryto potoka, zídky a rondely ve svahu nad pláží. Corinthia: Nádherné zbytky zdí na prvním z vrcholů poloostrova Sokol. Výhledy jsou na Mala i Vela Luka, sedlo a suché louky mezi nimi, na prudké svahy hor Karun, Sedlo, Sanbek i na pevninu. Kolem pusto, pasou se tu ovce. Zarok: Nádherné kompozice a unikátní ekosystémy. Staré pískovny kde se údajně těžil písek pro rozšíření hlavní pláže v Bašce.

Ráno východ Slunce nad průlivem s pastelově ohnivými hrami všech tónů ve vlnách, přes den bóra sílí a tvoří se bílá Velebitská čepice - přichází horký větrný den… a já bych měl už ostrov opustit, za doprovodu cikád, čeká mne pevninská Dinára.