Ujetá láska

Objímám ji v náručí, cítí jak nad ní mám moc, ale taky cítí, že je v bezpečí. Nechce mi to dát najevo, ale já to vím. Jde to na ní poznat. Je jak otevřená kniha a ji pěkně sere, že do ní vidím. Protože ona ve mě nic nevidí, netuší co si myslím. Neumí si s tím poradit. Ale přesně to je to co jí přitahuje. Že je ve mě tajemství, které jí odhaluji jen velmi pomalu.
Vždy mě rozesměje, jak mi řekne: "Tahej mě za vlasy a říkej mi děvko!". Je to doslova přitažené za vlasy a nikdy nevím jestli to myslí vážně, ale tomu se dá jen smát. Nemůžu ji přece jen tak poslechnout, připadám si divně, neumím dělat to co mi někdo přikáže. Tak se jen tak směji a šeptem ji zpívám to co má ráda.
Takhle se milovat je zatraceně krásné. Je to ulítlé, totálně šílené. Do blázince s ní i se mnou!