Upřímnost

Upřímnost

Anotace: krásného jogína

    Mám-li být upřímná, myslela jsem jen svými nejnižšími pudy. Našla jsem jeho fejsbůkový profil náhodu na stránce známého. Požádala jsem bezmyšlenkovitě o přátelství, načež bylo vzápětí přijato. Následoval jeho dotaz, zda-li bych mu poskytla tantrickou seanci, že si ji odpracuje. Hladová po neobvyklém požitku jsem bez váhání souhlasila. Začetla a zadívala jsem se do jeho veřejných příspěvků. Byly osobité, měl lehkost v psaní, rebelskou náladu, opravdový rytmus v hraní na bubny a kytaru, a taky zvučný a příjemný zpěv. Dlouhé přírodně melírované vlasy, zarostlá tvář, štíhlá rovná postava s pohledem plaché šelmy. A jeho příběh o celoročním pobývání v divoké Šárce bez ohně, bez peněz v souladu se Zemí a taky cestování všudemožně po světě... Ta volnost mne láká, ona divokost mne vzrušuje, ten pohled mne uhranul. Odříkavý jogín uprostřed zhýralé civilizace, jejichž odpadky třídí, jimiž se živí a pak běhá nahý po parku a zdraví libozvučně Slunce.
    Domluva byla docela snadná. Koupil si lístek na druhý konec republiky a navečer přijel přesně tak, jak jsme se domluvili.
    Přivítala jsem ho objetím. Ukázala jsem mu zahradu, domek a pohostila ho. Nechutnalo mu, byl nesvůj. Vysvětlil mi, že usnul cestou ve vlaku a nerad nad sebou ztrácí kontrolu. Předal mi drobné dárky a usadil se v lotosovém sedu na futonu před oltářem. Zeptal se, zda-li si může odložit kalhoty, že ho škrtí. Samozřejmě mi to nevadilo. Odložil si je, ale částečně si zakrýval nahý klín duhovými plátěnými kalhoty. Zatáhla jsem závěsy. Objala ho za zády a přivoněla si k jeho vlasům. Voněly čistou vodou, jemně splývaly a zároveň byly trochu zacuchané. Hrála jsem si s nima mezi prsty. Nechal si je bez hnutí hýčkat, nechal se hladit po zádech a pak i po hrudi a brzo zcela bez zakrytí... co nejjemněji opatrně pozvolna bříšky prstů, dlaněmi i lehoučkými pírky. Jeho kůže byla jemná s nenápadnou přirozenou člověčí vůní. Potřebovala jsem ji nasát všemi póry a prolnout jí do morku sebe sama, do své zvířecí hladové a neukojitelné podstaty.
    Zažehla jsem svíčky a pustila potichu mantry. Chtěla jsem chrám ovonět domácími bylinami, ale odmítl je. Seděl na futonu v pozoru a očividně se kontroloval. Vzala jsem jeho chodidlo do klína. Jeho nehty rostly na divoko. Byl pyšný, že je nestříhal a pýcha mu nebránila urazit domácí Božstva, kdyby o ně měl přijít. Přešla jsem jeho neomalenost. Trucoval jako velký kluk, nechtěl se položit, natož uvolnit. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není dobré, ale nenechal se zlákat. On přece není běžný klient. Laskala jsem se tedy sama se svým objektem chtíče a ten se pozvolna sesunul. Hlava mu však zůstala na jeho baťohu, což neopomněl s úsměvem nahlásit. Došla jsem pro teplou ovčí deku a za zvuku manter ve světle svíček jsme usli vedle sebe.

Autor JLi, 16.09.2023
Přečteno 195x
Tipy 8
Poslední tipující: jort1, cappuccinogirl, Žluťák, Fialový metal, mkinka
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zvláštní, dobře se četla.

17.09.2023 11:40:21 | Philogyny

Děkuji

17.09.2023 12:15:33 | JLi

Krásný počtení... zapojit mozek u něj netřeba... jen procítit si :-)

16.09.2023 18:59:38 | cappuccinogirl

Děkuji za sdílení pocitů :)

16.09.2023 19:07:41 | JLi

Většinou mam hubu plnou keců, ale tady si nedovolím prezentovat žádnou ze svých myšlenek...:)

Pěkný styl psaní.

16.09.2023 18:53:04 | Žluťák

Rozumím, děkuji ;)

16.09.2023 19:07:12 | JLi

Jsem hrdý, že komentují jako první, je to krásné

16.09.2023 18:11:39 | Matahaja

Jsem potěšena, je to milé.

16.09.2023 18:17:43 | JLi

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí