žal číslo třicet jedna

Žal číslo třicet jedna hledej v kořenech řeči

bydlí blízko mělčin

kořeny jako provazy

kořeny jako podvazky 

do hloubky hlínou křehčí 

zdá se mi že slabost se nachází ve šlahounech černých ostružin

chlemtají moji krev zpod kalhot a není jim hanba že padám tak

až ztratím v dešti druhou náušnici dětství

že mám ráda jedno koho

hou hou  hou  ta hlína nejde ohnout

a kohout to všechno klidně odkokrhá s proříznutým hrdlem rána:

nasypala jsem mu svoji tmu

jamky plné hliněnek

kávu s prokousnutým sprostým slovem

vlasy v pohybu

dům