Jaro

Seděla na stromě. Naposledy na něj vylezla, když byla malá. Teď se cítila, jak kdyby ji bylo zase deset. Byl tam s ní a možná to taky cítil. Jenže on jako dítě byl disciplinovanějši. Přemýšlela, jestli taky lezl jen tak na stromy a koukal do slunce se zavřenýma očima. Ta hravost jemu vlastní, naznačovala, že možná jo.

Teď seděl na skládacím křesle vedle budoucího ohniště a na slunce se šklebil. "Co tam děláš?" zeptal se. "Když jsem byla malá tohle byl můj strom" řekla. "Představovala jsem si, že tu bydlím, jako létající Čestmír." "Čest-mír" zopakoval s důrazem na Č a Í.

"Chceš se mnou bydlet?" zeptala se. Chvíli se nic nedělo. Nakonec se zvednul a došel pod strom, přitom se pochechtával nad tím, co že to po něm chce. "To jako mám vylézt na ten strom?" zakřenil se. Podívala se na něj se zvednutým obočím a přikývla. "Dobře" a šel si dát bundu na křeslo, aby se mu lépe lezlo. Venku už bylo docela teplo, byl ranný duben, ještě nebyla sezóna, ale to bylo dobře, protože nikde nebyli lidi.

Na strom vylezl celkem nezkušeně a bylo vidět, že to není něco, co by kdy dělal. Podařilo se mu, ale vylézt k ní. Políbila ho. " Tak a teď jsme v obýváku." řekla hlasem dítěte, co vymýšlí lumpárnu. Přikývnul a znovu ji políbil. "A kde je ložnice?" Našpulila pusu a s výrazem hraného neštěstí, špitla "Támhle!". Ukázala úplně nahoru. Podíval se tam. Prakticky tam nešlo vylézt, možná by to zvládlo tak dítě. "No, já si myslím, že ložnice je spíš tamhle. To je trochu dostupnější" a ukázal na auto. Seskočil dolů ze stromu. A vydal se zase ke svojí židli, kde se jal rozdělávat oheň.

Líbilo se jí, když dělal její věci, ty které nebyly pro něj obvyklé. V takových chvílích věděla, že je tu jen pro ni a cítila k němu opravdovou lásku. Opatrně slezla ze stromu dolů, skákat se bála a došla k němu. Postavila se s rukama v bok a pohledem zhodnotila rozdělaný oheň. Úkosem na ní pohlédl skrz svoje brýle. Zakývala se pořád s rukama v bok a řekla " To se podívejme... vypadá to jako ...Oheň! Ty jsi tak šikovný!" vypískla. Narovnal se a posadil. " To jsem." Vzala obě piva, která ležela v trávě a posadila se do svého křesla. "Tu máš." nabídla mu otvírákem otevřené pivo a sama se napila svého. Vzduch začínal vonět kouřem a dřevem. Pomalu se ochlazovalo. Zabalila se do deky. Bylo ji tu dobře. Tady jen tak, samotná s ním.