COPAK NĚCO ZMŮŽU?

Copak něco zmůžu? Copak my něco zmůžem? Nad mocnými co mnou si zakrvacené ruce nad mapami, které už dost možná nikdy nebudou jako dřív. Když ani nevím, co dělat se životem svým a nevím jestli mi teď nehoří koupelna, jestli nepálí se trouba či žehlička, jestli nezůstala nabíječka v zásuvce nebo snad klíče v kapse zrovna když měly být v zámku. Klíče. Jestli právě teď neumřela protože pro mě jela. Jestli není pod postelí či ve skříni, jestli nehoří v předsíni. Hoří. Všechno. Kousek po kousku a není pod postelí ani ve skříni je tam venku. Protože my jsme. Ale já už nechci. Nechci se bát, že pod tou postelí uvidím sebe. Chci vidět se v zrcadle a vědět, že můžu, ikdyž sama nic nezmůžu.