Roztrhejme si oblečení

I kdybychom se rozhodli být provždy nazí, atom oblečení v našich tělech zůstává, jako zůstává v každém místě, ve vší pusté přírodě číhat člověk se vším všudy – není věci, která by kdy pohrdla evolucí. Domyšleno do důsledku vznikla i ta nejkomplikovanější kniha samoplozením, co tedy brání nechat volnou ruku předlidskému, v němž jsme obsaženi? Do jádra života postavíme „pouhé“ tělo, oblečení neztratíme najednou, jen se postupně zmenší jím okupovaný povrch, až zbyde poslední neviditelný cár – který ovšem není zbaven své funkce: je nositel úplné neviny, již nám poskytovalo oblečení ve své nadbytečné podobě. K této nevině navíc získáváme biologickou svobodu. Vrátíme se do říše zvířat, oproti nimž si ponecháme jednu výhodu – náš sex je nevinný: v nechráněném kontaktu budou lidské tekutiny znovu zcela v dotyku, jak to je u zvířat a v obyčejné lidské reprodukci, ale symbolicky mezi nimi bude nepocítitelná překážka, jíž se stal onen neviditelný, po nahé kůži nekonečně rychle kmitající zbytek oblečení, zprošťující viny.