Drnkání

Modro, třímající hřejivo-studenou konopnici v truhlících. Já paskal bezruče v hlíně odpadávám s rozumem. Konce nechvátám si v náručí s rozenětem. Klidno se zaručím v dlaních třímat, hlídat teplotu, pokrevně sálat a dbát aby pilo. Možná vlasy kadeři větvím utrhnout, hlavou raší mi péče o trnobraní o lístky hranosti. Mozolnatou a pilnou snahu dřiny tě jen vychovat. Určit sekvenci směrům tě pochopit, pozměnit skutečnosti. Nakonce stáří oddálit, nové živosloví přijmout v mnohohlasém skutku. Se mi umřít nechce v bez nich a závoromyslném bědování v představě oddálení. V malém nepřežití jen sledovat opakování, blankytné kolorně vzpínající se duši která něco nechce, jen touží.