Tango (olejomalba tuší)

Anotace: (psáno nad ránem 8. 5. 2008)

Vzpomínáš ještě, jak jsi tvrdil, že bez štětce nelze malovat?

The holy descends of our bodies...ty jsi ale neměl na mysli, že ne?

Je to jen hra, pamatuješ? Když ruka ve tvých vlasech skapává na mou tvář prst po prstě a padá k bokům. Pata mine špičku. Prolnutí útesů našich hlav jen o tón později.

Užs někdy tančil s podletím?

Obtočení lopatek dvou hadů z pódia. Nevěříš? Když ruce na pianu jako pavouci už nerozumí, už neslyší, už nepočítají kroky a jen běží. Když se stébla rozstřikují do konečků prstů, aby se mohla setkat na opačném pólu našich těl s násobným náznakem tebe. -teď s tebou srostu.

Úsměv pusté jistoty jediné noci.

Slabiky dechu.

Struny klapotu odkudsi pod parketem.

Jsme strnulí asi jako utečenci, nebo motýli v záclonách, kteří nám svazují boky. Už sis někdy všiml toho průsmyku hned nad ramenem? Ten pohled tě spálí znovu. Proleť mě očima.

Jsi i ty mým drahým spoluvězněm odrazu, letu i polopádu?

Nebo snad...slabikářem dotyku? (od A až do předkonce)

Cogitatio effugium est.

Teď poznáš myšlenku platonické pomíjvosti. Zahalen vějířem havraních sluncí kolem našich hlav se čeká na tvůj omyl. Ještě to nevíš. Chytej. Kdesi za zády se s námi točí dýka. Je to jen hra, ty hrudi se ještě dmou, vždyť jen zaváháš a -

Pošeptej mi něco do ouška...

Zabiju tě.