Poraď mi, prosím

Poraď mi, prosím

Nádraží s oblačnou kavárnou prolitých slz a šťastných úsměvů.

Kostelní věž ve světle noci s neúprosně přísným zvonem.

Žárem spálená louka a tvůj chladivý stín nade mnou i mrazivá cesta mezi poli v klapotu kopýtek plachých srn.

První objetí v přítmí nebeských schodů.

Temný kout s koženým křeslem a zář tvého úsměvu.

Tvá chodidla v sandálech řeckých bohyň, volající na cestě ke katedrále po zlíbání.

Sklenka bílého v tvých štíhlých prstech i teninký pramínek kouře, z ještě tenčí cigarety s orly kroužícími v našich hlavách.

Kapičky chladné vody spěchající po tvé sametové kůži k tajemné soutěsce.

Cukrárna na ospalém náměstíčku, se zmrzlinou vábící dotěrné vosy, svěží vánek ve stínu zámeckého nádvoří, lavička s tvou hlavou na mém rameni.

Nesčetné kavárny v starobylém městě s otisky padlých ptáků, slzy v tvých očích vyvolávající zahanbení, stesk a touhu odpuštění.

Oříšky na podšálku posledních minut před loučením, lžička plaše míchající kávu, tvůj pohled pronikající až do duše ve chvíli naplnění i šepot prosící o nekonečno.

Vlasy klouzající mi po tváři, růženec otisknutý do duše, osiřelý podzimní žalud pod naším posledním, jarním dubem…

Jak na to vše, moje milá, jak… zapomenout…?

Poraď mi, prosím…