(entry number 0)

Jsem soudek střelného prachu,
žhavá hvězda před rozpadem,
vatra plající na oslavu bohům.
Jsem studna tekutého ohně,
jen spustit vědro
a uhoříš.
Jímavé hlubiny tekutých písků,
zůstaly 'posud bez otisku.
Chce se mi plát
v náruči v množině bezpečí

a přesvědčte mě, 

že nemá smysl vysílat signály

spojení, jež stejně končí 

v množině ohraničené červenou nití,

a naivní idea, že to nepochytí,

byla zahozena dřív, než jsem jí dala váhu

Něco se dělo a snad nebude se více dít

Na vině je snad mé stoleté roznícení,

známosti ze vdálené minulosti, kdo ví,

a slabost pro bystrý vtip a galantnost,

vše podivně se snoubící v jedné osobě

Je nerelevantní, 

čemu věří touha,

dokud víno opojně mámí smysly,

nebudeš v mysli čist,

a nemá tudíž smysl pomýšlet na zázraky