Světlem

 

Nasvícená potřeba Světla ještě nevzbudila klíček hrací

jeden tón nestačí        ale až zazní melodie

pár not se smyslem vzbudit ospalou pozornost

takové úsměvné rozehřátí až v palci u nohy

tak nastane ona souběžná vteřina k popukání.

Ještě se neděje naděje v očekávání

je přece mrazivo a sníh obzoru nachumelí

skryje a neprozradí, jestli se pod čepicí má nebo nemá.

Vždyť zachumlat se slovy nepomáhá

snad to lépe svede nějaký Kabátník

líčko na líčko a ruce v rukávcích hřejivé blízkosti

sálání žhnoucích libůstek i se štěkajícím Velkým psem

na pozadí zimního nebe s bdícím Orionem.

Slepičí krok už byl a o hodinu více rozradostní pernaté poslíčky

učí se preludovat a namlouvat si každou další světelnou navíc

klíčků bude prý dost

postupné otevírání se zatajeným dechem, dechem zezdola i shora

vždyť už se o tom začíná šuškat v domácích pírkách

na počest se dává dohromady pohyblivé soubytí tónů, Hej na.

Za závěsem ledového vanutí mává Dirigent čarovnou taktovkou

Mrazivý ještě drsně zakleje do krajiny

ale svítící prosťáčci už vedou svou čistou řeč nebe

i když zimomřivost se hodlá zababušit a v dlaních se dýchá na osamělost.

Až ztuhlost popraská, tak uvolní se, ožije Síla, vytryskne a rozsvítí se

hejna se zachvějí v ústrety a voda se povolí do ledu

rejdění nového Slunce setřese jas zlatistých paprsků

do všech tmavých zemních postýlek

klíčky otevřou a vZcházet se bude s touhou jít ze tmy do světla a růst

růst ze všech krust.......

 

 

....Vylétl jasem do poznání

    že co je lehké nespoutá se

    že co je zářné neztemní

    tak Zemí prolnul bez váhání

    do zahrad vložil úRodný list a

    pohroužil se do slunce Ranních

    cestám dal čerstvá větvení

    by rosil Světlem v kořeny míst

    vylétl jasem do poznání.........