Anotace: ...
duje prudký vítr
tápe a horečně haraší
v uschlých kukuřičných lodyhách
kolem postávají siluety
ztepilých topolů
obloha splývá se zemí
taková noc v polích
je docela jiná
tajemná a panující
vítr se zmítá
ve zmateném hukotu stromů
a k tomu se přidává
plynulý a velebný repot
obrovské tíže
zmrzlé padající vody
který doléhá
na zem poklidně dřímající
podíval jsem se na své ruce
byly také klidné
trochu unavené
zahleděl jsem se do noci
bílé větrné
lahodné a vlahé
jemný chládek
nespoutané svěžesti
proniká
do hloubi nitra
v pozdní jeseni
dnes jsem měla holčičí večer, odjela jsem za holkama a byla řidičem... holky bláznily a já se smála neskutečně, vypila nealko pivo a smála se jako cvok... bylo minus 17 stupnů a já se kochala, když jsem je rozvážela, pak napsal kamarád, Evičko, na chvilku, na chvilku přijeď... umím říkat ne, ale byla jsem tak vysmátá a tak jsem se vydala na samotu u lesa... ten sníh se tak třpytil, stromy se prohýbaly tíhou sněhu a já byla první, kdo po té zasněžené cestě jel, musela jsem na chvíli zastavit, vyběhnout z vozu, zatočit se, udělat rukama kouli a vyhodit ji do vzduchu... když jsem dorazila říkám, pojď ven, razantně odmítnul, že je zmrzlej...škoda, plácla jsem sebou na postel, hřála se o teplej hrnek a usmívala jsem se... podívala jsem se do okna a říkám, ty máš ještě pořád tuhle fotku? mám, vždyť jsi mi ji dala... vzala jsem ji do ruky, usmála jsem se, pohladila ji, to už je let, pamatuješ? pamatuju...to jsem fotila u těch rybníků, jojo... co já se tam potom nachodil vzpomínat... :-) usmála jsem se a pohladila ho po tváři...
https://www.youtube.com/watch?v=QYOum2rhTbA
zahleděl jsem se do noci
bílé větrné
lahodné a vlahé
jemný chládek
nespoutané svěžesti
proniká
do hloubi nitra
v pozdní jeseni
07.01.2017 03:00:53 | zelená víla