daemonium zim...

Anotace: v rozporuplném hnutí mysli...

vydal jsem se na sever
proniknout k tajemným končinám
tam kde křišťálové slunce nezapadá
k ledem pokrytým průrvám
do dlouhých modrých soumraků
co halí drsný drásavý chlad
a hvězdy připomínají hroty oštěpů

nebe je ve fialovém odstínu
a přesto nesnesitelně oslňující
hlas padá do atmosféry v kovovém tónu
jakoby ozón na počátku světa zmrzl
a cinkala o něj slova
s odhodláním snášet mráz
co připomíná nekonečnost
prázdnotu éteru
kde se nenachází vzduch světlo ani teplo
pouze nicota
bez vnímání těla

tam za tajemstvím ke skrytým záhadám
co tvoří jádro
pro vyprahlá ústa
plná studu zemských šťáv

tam do lůna ledovců
věčně tryskajících zřídlem chlazení
sopečných skalisek
co shazují své mrazivé šupiny
aby se pod nimi objevily nové

tam kde led přitahuje jako magnet
vysílá do těla prudké záchvěvy
a vzápětí konejší sametovým dotekem
do stavu vizí
doby prvních lidí
kdy je mysl otevřená každému
jemuž se zachce vstoupit dovnitř

do temnoty s výbuchy a tříštěním
co rezonují ozvěnou
v každé proláklině hlubin
a ten zvuk je polapen a opakován
tisícem vzdušných duchů
dokud neutichne ve zmrzlé atmosféře

do platónského nitra
vytvořeného prapůvodním záškubem
mocných stvoření
kde je možné přestat být sám sebou
kde se vás zmocní bytosti
co se nadechují z vašich úst
a odnáší duši zmrzlou říší
než ji s křečí agonie vrací zpět
v prazvláštně pomalém víru
k probuzení divoké šelmy
která nevnímá nic než přítomnost

z šerého okraje
vyletí k nadhlavníku kopí
pronikavého světla
rozštípne plamenem oblohu vedví
a teplo ten životní princip
zdroj prvotního bytí
osvobozené z anarchie živlů
sbírá se do klikaté linie krásy
co se plazí v pomalých smyčkách
přes výběžky a průrvy v ledu
co se ohýbá a stáčí
kolem tmavé ale jiskřící bytosti

arktická Sacajewa
s obličejem mančurské sfingy
trůní na hrotu světa
mocnější než bibličtí Anakim
a ukazuje posvátnou mapu
aby podnítila touhu
s novou silou podivného vlivu
kdy tělem prostupuje chvění
krev v žilách bují a zpívá
a já opájen závratí
nevysvětlitelné extáze
vytvářím trhlinu
neproniknutelnou stěnou
mezi povrchem a středem
jako rozžhavený bodec
co rozpouští žárem ledové kry
k planoucím ohňům