Podél Labe

Vítr rozehnal igelitové pytlíky do korun stromů
Jdu podél řeky a kochám se tou alejí olší, pytlíků a slavnostních nálad.
Blíží se bouře! Tenhle rok teprve čtrnáctá
jako čtrnáct tahů, které potřeboval Picaso na vyobrazení soudruha Stalina
předseda Torez nebyl spokojený a křičel na umělce, že neumí zachytit realitu.
Komunista.
Realitu.
Ironické.
Jak by ji také mohl zachytit, když portrét otiskly Les Lettres.
Stalin - největší lettr dějin.
Ironické.
Rotory vodní elektrárny jedou na plné obrátky
v hloubce vaří voda symfonii tympán
duní
Rotory vodní elektrárny jedou na plné obrátky
a já cítím to přepětí.

Prosím slečno, upadlo vám rajče.
Necháte mě dokončit větu?
Když vrátíte to světu
nechám.
A co mám vracet?
Přeci to rajče.
Klasifikuji váš úkon jako přečin.
Nejde doma nosit kalhoty a okrádat svět o krásy dívčích let.
Trhat rajčata - okrádat rostlinu.
Tak zhruba je to stejné.
Dodnes nevím, proč jsme se tak pohádali.

Cesta z elektrárny je dlážděná vzpomínkami a betonovými panely
Usmála se na mne a tím mi prozradila všechno
Já se nesměju, jen na koťátka
a orosenou sklenici plzeňského piva.
Je mi líto života
a umělce Picasa
a předsedy Toreze
a tvýho výstřihu.
a rakoviny
rakoviny je mi líto nejvíc.