poryvy...

její melodie byly větrem
jímž by rád byl i vítr samotný

je možná pravda
že spousta lidí žije v tichém zoufalství
ale ona své zoufalství proměnila v hudbu

potkal jsem ji na rozhraní
seděla na obrubníku jen tak v negližé
i když se na ni snášely první sněhové vločky
a nad ní jsem zpozoroval zvláštní symbol nekonečna
který vyrůstal ve větvích javoru

taková byla
ztělesnění stylu
vlídně vnímavá ke všemu

teorie zmizely
časování předchozí současné i budoucí klopýtlo
a všechno se zhroutilo na neposkvrněnou hromadu

byla jako flétna
plná vzduchu světla a kouzel
ráda se mazlila s detaily
čišela oboustranným vytržením
a existenci telepatie dokazovala tím
že z čirého éteru utkávala
zvláštní plamínky posvátného zápalu
který ovšem nehořel
jednoduše se linul do tohoto světa
a postrkoval do toho dalšího
v žertovné symfonii
a s čerstvě zrozeným šmrncem