pustinám...

stál jsem netečně
v prachu prérie
téměř neoblečen
jen v bederní roušce
bez zmatku i vůle
jak soška z orloje
bez svého hodináře
a dumal o nesmrtelnosti
kecám
spíš co bude k večeři

když se kolem přehnala
Zbouřeta
no páni!
nevěděl jsem že mají i oře
a zahalekala
jak zlatá pěnice
z nějaké árie
hééééj příteli
počkám na vás támhle u kaktusu
ale jen chvíli
tak moc dlouho nerozjímejte

to mě udeřilo
jak hřebík na kladívko
až to břinklo
že i ta neposkvrněná
má někde skrytou mezírku
že i ta hladká
má někde hrubou jizvu
takže
i poslednímu oslovi ze stáje
by došlo že
jeden a jedna jsou ti z ráje
a přijme tuhle výzvu

no co už
možná budeš i nebudeš
možná mě sedřeš nebo zahojíš
možná mě jen utřeš
sametovým hadrem
nejspíš mnou jenom meleš
jako pantem
z pouhého rozmaru
což se svatým stává

ale ať si
tak ať se práší za patama