na indiánské stezce...

potkal jsem tu
co se jí říká
osamělá holubice
nad čím jsem žasl
bylo jak znala cestu
a stejně tak
nad její zálibou
v chůzi

nabídl jsem se
že ji svezu
/nebo svedu?/
v domnění že to svedu
ale ona se jen usmála
příteli vy jste ještě žabec
potíž s vámi kovboji je ta
že vám moc trvá
než si sundáte boty
takže já půjdu po svých
a váš úkol je
držet se za mnou

něco z toho
co říkala
mě docela potěšilo
i když to o botách zas tak ne
ale ubezpečovalo mě to
že ke mně mluví ráda
a plně mi to stačilo
k životu
dokonce to bylo víc
než jsem kdy měl