Neodolatelný půvab samoty a nostalgie

Nĕkdy si říkám, proč si nevedu poctivĕ deník ze života moderního muže stiženého prázdnotou, rozličnými podobami svobody v šíleném projektu neoliberární demokracie, v pestrých až nekonečných možnostech kapitalismu. Vybuzen zažíváním, prázdnotou noci, volám po odporu a hnutí v podobě psaní sem na modré moře. 

Je to na ustrnutí. Všechna ta námaha: začal jsem druhý sprnový týden s přípravou na stezku českem, na putování novohradskými horami a částí Šumavy, cyklopuťák krásnou přírodou a odlehlými místy jižních čech. 

Tentokrát budu vyrážet až v srpnu, počasí má být nadprůměrně teplé a sluneční. Nesmím to podcenin přípravou a tak vyrážím na přejezd drahamské vrchoviny z blanska do vyškova přes rudice a ruprechtov, kateřinským údolím, při sjezdu ošlehán ostružinami a kopřivami. Následně do Zborovic vlakem, který dĕlá zajížďku až ke kopcům Litenčičké pahorkatiny. Je to necelých čtyřicet kilometrů do Bučovic, ale po lesních a polních cestách, často zvlnĕných a zarostených trávou a porosty, jen část je po asfaltu, více po šterkovinĕ. Litý a krutý boj sám se sebou, se svým vnitřním nahnutým duševním zdravím, se svou fyzičkou a hlavně hlavou - to je to místo, ten stav, ten jogín a maniak v jednom. 

Dochází k nĕkolika fázím. Proč to dĕláme? ,,je v tom určitý sadomasochismus a egocentrická touha pomĕřovat síly s kopci a převýšením, ale také vášeň pro cyklistiku a láska k přírodĕ, velká hnací síla při objevování a sebepoznání.'' Často se sebebičujícími myšlenkami, nalomený pochybami, vlnami euforie, adrenalinu, smutku, samoty a emocí.

A vnímáš přitom i něco duchovního? ,,někdy říkám, že při cestě do kopce se nejvíc přiblížím bohu. Možná to vychází z jakéhosi křesťanského základu, konceptu utrpení, nebo jen východního upřitomnĕní skrze dech a rytmické stahy. Jak se to všechno sejde, člověk je tady a teď a snaží se přežít, prožit další stoupák a najít v sobě dostatek rovnováhy, aby si vychutnal krásu krajiny, odměnou je ten výhled, neodolatelná krása samoty a taky nadhled nad svými problémy. 

Dnes je to už trend vyrážet a vracet se na stezku českem. Pro mě je to ,,láska a dlouhodobý vztah.'' říká mladý, nadšený cykloturista V. rád v létě unikám z rozpáleného Brna, moje oblíbené vlakové nádraží je v židenicích, je tak zastrčené a míň zalidnĕné než hlavák, cestou tam nepotkám tolik aut jako když jedu směr centrum. 

Tentokrát budu vyrážet také vlakem, až do jižních čech, abych se napojil a tak hledám tu rovnováhu a odvahu do dalšího putování. Tentokrát beru i podsedlovou brašnu, abych trochu odlehčil zádům. Cesta na konec třeboňska zabere pĕt hodin, proto si na první den nechávám méně kilometrů.