Negroni, extáze a lynchovské touhy.

 

,,je to jak 70s strip klub v útrobách podzemí hotelu Forum. ''

 

 průduchy se stropu jak z béčkového scifi prosvícené rudĕ, 

 pozičky ze stropu, mezi nimi kornout repráku, 

 malé kabaretní burleskní pódium, kruhové sezení a boxy kabaretu, 

kruhový bar s koženým opĕradlem, kde na všechny vidíte, 

barmani míchají drinky s nenucenou nonšalantností. 

 

Dropli jsme krystal s K. víc než mikrodávka řekl bych,

ta síla nájezdu je odzbrojující, vibruje mi dechoví rtů, 

propadám se do hlubin lynchovske touhy filmové imaginace, 

mladá písničkářka Joanne Robertson romanticky zpívá snad o lásce snad o bolesti, 

propadám se do samoty, experimentální saxofonista Jerzy Maczynsky do hlubokých basových podkladů spouští divoké v delayi utopené efektama přemrdané free-jazzové sólo na sax, 

na moment mĕ to ritualisticky vypíná, masa červeného světla, hlubina, cítím jak se dotýká hudební pravdy o vesmíru, 

jsme jen blues kosmické prázdnoty, žalozpev velikána na konci vĕčnosti, sladké heroické opojení a nekonečný smutek z vyhasnutí slunce, skutečný opus poezie s hořkosladko tragickým mýtem, 

 

Jerzy spouští tribální beat a šmircovnĕ rozvibruje a smyčkuje davisovské úsrky na malý klarinet, jeho statná postava je přítomná, 

zavírám oči, pohlcuje mě ten moment, stávám se tím okamžik mě stává útočí na mě okamžik,

představuji si ten kosmický bar, futuristický dekorace, mimozemské účastníky, jejich kostými, oči, tykadla, telepatické pohyby duše, ulítám, 

 

v jeden moment je to prohlubující a druhý nesmírně smutné bluesové utopené v bluesu, rastaman v čele pohupuje hlavou v epifanii, tváře sníci kam odplouvají? Lidi to cíti ten prostor, napojení, útlum a svit, tancují jako by se svíjeli silokřivkami velvetu, 

 

v tom se dotknu saténu, negližé přijemného na omak, přivine se ke mne vlna laskavosti a náklonnosti, v podobě opilé Viktorie, mladé brunety s tmavýma očima v černém odĕvu, otázky, pohledy, doteky, prozrazuji že mám přitelkyni, kterou miluji, 

milenec ve mně však cítí zrod lynchovské touhy podvĕdomé energie, sugescí, tvarů, nutkání, zvířecí animální podstaty, na moment ztracená kontrola, víčka večnosti, 

 

Povídám že negroni ladí s psychedelickou, experimentální hudbou, objenávám dvě na baru jako ve filmu koukáš na tváře, koktejly, statného barmana a evropské ženy v doušcích nočního opojení, 

 

V. se ptá jestli mám opojení, kapu jí tři kapky rozpuštĕné em lásky, jen mild, už tak jsou blažené, její kamarádka Violet je divoká blondýna, kapu i do jejího negroni, vše je v pořadku, úsmĕvy, experimentálnĕ ambientní kolàž zvuků dvojice veteráni Jim O rourka a Eiko Ishibashi, 

 

V. Podléhá touze, já strachu nebo lítosti z budoucnosti, lynchovksá touha ve spárech pokoje 89, ten blues rozplizlé prázdnoty, mámivé proudy vzduchu blažených, ztracených, milujících, 

unikám z jejich pozornosti, na hlavním ballroomu bassem prosáklé steppas vysoké tempo od podlahy stroboskopické impulzy, zpomalené vnímaní času života,

holky projdou kolem mĕ blíž na parket, míjíme se, cizinci na mejdanu vĕčnosti, ztráceni sobĕ nalezení ve zvuku rytmů elektronické mánie noci, hvĕzdného brutalistního dynama noci, 

siluleta hotelu mizí v dálce, neony stripkubu, postavy čekající v mladé noci, ve tmě taxíky, jeden z nich mě odváži na hostel, blažení vyčerpaní andĕlé nad Vislou, bdí nad těmi jež milují, sní a dýchají ten moment.

 

--- edit pro hlas:

---

????️ Ballroom 89

I. Vchod

Je to jak 70s strip klub v útrobách podzemí hotelu Forum.
Průduchy ze stropu jak z béčkového sci-fi prosvícené rudě,
pozičky visí, mezi nimi kornout repráku.
Malé kabaretní burleskní pódium, kruhové sezení a boxy,
kruhový bar s koženým opěradlem, kde na všechny vidíte.
Barmani míchají drinky s nenucenou nonšalantností.

II. Nájezd

Dropli jsme krystal s K., víc než mikrodávka, řekl bych.
Síla nájezdu je odzbrojující, vibruje mi dechoví rtů,
propadám se do hlubin lynchovské touhy filmové imaginace.
Joanne Robertson zpívá snad o lásce, snad o bolesti.
Propadám se do samoty,
a Jerzy Maczyński do basového podkladu spouští
v delayi utopené free-jazzové sólo.

III. Hlubina

Masa červeného světla, hlubina,
cítím, jak se dotýká hudební pravdy o vesmíru.
Jsme jen blues kosmické prázdnoty,
žalozpěv velikána na konci věčnosti.
Sladké heroické opojení, nekonečný smutek z vyhasnutí slunce.
Skutečný opus poezie s hořkosladko-tragickým mýtem.

IV. Rituál

Jerzy spouští tribální beat,
rozvibruje a smyčkuje davisovské úsrky na klarinet.
Jeho statná postava je přítomná.
Zavírám oči, pohlcuje mě ten moment,
stávám se jím.
Představuji si kosmický bar, futuristické dekorace,
mimozemské účastníky, jejich kostýmy, oči, tykadla,
telepatické pohyby duše.

V. Blues noci

Jednou je to prohlubující,
podruhé nesmírně smutné bluesové utopené v bluesu.
Rastaman v epifanii pohupuje hlavou.
Tváře sní, kam odplouvají?
Lidé to cítí — ten prostor, napojení, útlum a svit.
Tancují, jako by se svíjeli silokřivkami velvetu.

VI. Viktorie

Dotek saténu, negližé příjemné na omak.
Vlna laskavosti a náklonnosti v podobě opilé Viktorie,
mladé brunety v černém.
Otázky, pohledy, doteky.
Prozrazuji, že mám přítelkyni, kterou miluji.
Milenec ve mně však cítí
zrod lynchovské touhy,
zvířecí animální podstatu,
víčka věčnosti.

VII. Negroni

„Negroni ladí s psychedelickou hudbou,“ říkám.
Objednávám dvě.
Koktejly, statný barman, evropské ženy v doušcích nočního opojení.
V. se ptá, jestli mám opojení.
Kapám jí tři kapky rozpuštěné lásky, jen mild.
Violet, divoká blondýna, dostává také.
Úsměvy, ambientní koláž Jim O’Rourka a Eiko Ishibashi.

VIII. Rozpuštění

V. podléhá touze, já strachu nebo lítosti z budoucnosti.
Lynchovská touha ve spárech pokoje 89.
Blues rozplizlé prázdnoty, proudy vzduchu blažených, ztracených, milujících.
Unikám z jejich pozornosti.
Na hlavním ballroomu stroboskopické impulzy,
zpomalování času života.
Holky míjí mě, cizinci na mejdanu věčnosti.

IX. Odchod

Ztraceni sobě, nalezeni ve zvuku rytmů.
Hvězdné brutalistní dynamo noci.
Silueta hotelu mizí v dálce, neony stripklubu, postavy čekající v mladé noci.
Taxíky.
Jeden z nich mě odváží na hostel.
Blažení, vyčerpaní andělé nad Vislou
bdí nad těmi, kdo milují, sní a dýchají ten moment.

---