vem blouda ven...

zdálo se mi
že jsem model
na matematické olympiádě
akorát trochu neforemný
s botoxovými pysky
dvě kupole ze silikonu
termální výplň vrásek
zvětšení toho ani se neptejte
a navíc ve spodním prádle

věděl jsem že mám naspěch
a dělám něco důležitého
ale najednou jsem jen tápal

cokoli jsem zkoušel nahmatat
bylo přede mnou
přitom stačilo
jen se chvíli soustředit
a sáhnu si na to
bolest v nártu
v hlavě míchačka
zpřeházené myšlenky
jako když se prohrabujete v šupleti
vytáhnete něco úplně zespoda
a zabouchnete

chtěl jsem se přetočit
s nohama do kliček
ale nemohl si vzpomenout
jak se to dělá

pak mě napadlo
/ ne žádné stádo bizonů
ani divých řádových sester/
sestavit v duchu složitou rovnici
o mnoha neznámých
s jejichž pomocí
bych se dokázal postavit

však víte jaké to je
i když
my bloudivý to máme jinak
v tísni mám do plachosti daleko
nezdržuji se po barech s lámáním panáků
nevolám se vzlykáním starým přátelům
necivím tupě do prázdna
/leda do bůčku/
nepíšu srdceryvné básně o životě
a o tom jak je hrozné
když se na něj dívám jen z gauče
/apropó víte že
lidé se často ohánějí tím
že se bojí smrti
ale často mají spíš strach
z neprožitého života/
neznám pocit úzkosti
prostě jen zakoulím očima
zakloním hlavu sem a tam

řekněme že bé a cé je čtyři a dva
nechť je tedy bé krát cé osmdesát čtyři
a pak á se rovná čtyřicet dva

zaměřím
a předvedu oblíbený trik
ve kterém dokážu
že se na vás dívám nozdrama

mám ho!
ozvalo se z operačního sálu
z úst jakéhosi fatuma

zatr…co je to za tvora?
má v hlavě samá čísla
se zaměřením
pro logistickou balistiku
ale zároveň působí
dojmem tupého zvířete
co se tlemí jako fortuna
to nemá žádný výšky

hej lidi!
taky jste najednou dostali chuť na fíky?

sakra!
ten dromedár na mě plivnul…

...inu k čemu je svobodná vůle
kdybyste občas nemohli plivnout
do tváře osudu...