Radostná slunečnice

Na okraji malé vesnice rostla slunečnice a každé ráno se okolo té slunečnice procházela bohyně slunce, která byla i její pečovatelkou.

Lidé říkali, že ta květina je od bohyně požehnaná, že nikdy nesmutní.

Jednoho dne pršelo několik měsíců a slunečnice stále zářila jasným zlatým světlem a čekala, až přestane pršet.

Lidé, co chodili okolo slunečnice byli překvapení, že slunečnice stále vesele svítila na cestu chudým lidem a poutníkům, kteří tudy procházeli.

Každému slunečnice dala s sebou kousek světla a tepla.

Až se rozednělo, bohyně sestoupila na zem k slunečnici a zeptala se: „Jak jsi to dokázala?“

„Někdo musí svítit, když ostatní nemůžou,“ usmála se veselá slunečnice.