o králi, který chtěl být sám sebou

o králi, který chtěl být sám sebou

Anotace: takové podobenství

Byl jednou jeden král. Již dlouho vládl svému království: přijímal audience, aby se dozvěděl, co si lidé o jeho panování myslí, rokoval se svými ministry a dle jejich rad vydával zákony - a když měl chvíli volna, bavil se ve společnosti svých přátel.

Jednoho dne krále napadlo, že chce být co nejvíce sám sebou. Začal posilovat ty vlastnosti, které pokládal za nejvíce svoje a potlačovat ty ostatní.

Po čase ho napadlo, že když přijímá audience, je příliš ovlivněn tím, co si lidé myslí - a tak nemůže být dost dobře sám sebou. Přestal proto audience udílet.

Po nějaké době měl další nápad: když rokuje se svými ministry, příliš věcí od nich přejímá: tím pádem dostatečně není sám sebou. Přestal proto s ministry rokovat a zákony si psal sám.

Již delší dobu se poté začal vyhýbat dalším a dalším lidem, dále tříbil vlastnosti, které pokládal za nejvíce svoje. Nakonec došel k tomu, že když se baví se svými přáteli, příliš se jim přizpůsobuje. Přestal je vídat a zamknul se ve svém trůnním sále: všechny dveře zavřel tak, aby se daly odemknout pouze zevnitř. Také zavřel okenice, aby jej příliš neovlivňovalo světlo slunce, měsíce a hvězd a aby tak mohl být co nejvíce sám sebou.

Tak zůstal zavřený ve tmavém trůnním sále a snažil se být co nejvíce sám sebou. Jeho mysl čím dál tím více tvrdla, až začalo tuhnout i tělo. Nakonec se v temném trůnním sále s dveřmi, které se daly odemknout pouze zevnitř, proměnil v sochu.

Dlouhou, dlouhou dobu stál král v trůnním sále proměněný v sochu, když vtom ho napadlo, že takhle to dál nejde: že všechno vzal za špatný, vlastně úplně obrácený, konec.

Jakmile jej toto napadlo, socha se rozpadla na kusy. Zvedl se vítr, který otevřel okenice: trůnní sál zalilo sluneční světlo a bylo vidět, že uprostřed kusů sochy leží malé miminko.

Dítě postupně rostlo, za každou hodinu vyrostlo tolik, kolik normální člověk za rok a po třech dnech král dorostl do svého původního věku, v němž se zrychlený růst zastavil.

Král otevřel dveře, které se daly odemknout pouze zevnitř: pozval dovnitř zpátky své přátele, omluvil se jim a vystrojil pro ně velkou zábavu. Pozval zpátky svoje ministry, aby s nimi mohl řešit záležitosti státu a vydávat zákony. Znovu začal udílet audience.

Byl sám sebou.
Autor danielsoft, 02.08.2019
Přečteno 155x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: vlnka
ikonka Komentáře (2)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

Úkolem krále není tolik být sám sebou jako spravedlivě vládnout. Ten nejvyšší archetypální obraz krále jsme do příběhu povolali nevhod - a on se pomstil určitou toporností, neožil.
Jinak je bajka napsaná dobře, je stručná má začátek, morální zápletku, řešení i konec, všechno na svém místě.

03.08.2019 09:36:06 | Karel Koryntkareagovat

Pěkně jsi to napsal, od toho tady jsme, abychom byli sami sebou uprostřed všeho a byli toho součástí :-)

02.08.2019 13:29:44 | vlnkareagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter