O plamínku

Byla to otázka života a smrti, ne tak, jako když je moc zima, a člověku hrozí, že zmrzne. Byla to volba, byl to osud, byla to věc, která měnila budoucnost. Šla jsem si pro dřevo. A moje oči se smály,i moje srdce se smálo, když jsem viděla hořet oheň, celé odpoledne. Chtěla jsem snad hrát na klavír? Nechtěla, přesto jsem se vrhla za tou myšlenkou, a zvládla jsem si připustit, že budu hrát na klavír, a že budu kreslit, i že se budu učit,i že budu sportovat. Byla jsem unavená, a tak jsem si lehla na záda, a snila jsem o tom, co bych dělala, kdybych měla dost energie. Mezitím vyhasl plamínek, zkoušela jsem ho znovu rozdělat, ale krb vyhasl. Tam jsem si uvědomila, jak moc jsem jej měla ráda, byla to taková věc, která potěší nadlouho duši. Pak jsem se rozhodla, že o tom napíši. Vzpomněla jsem si na situaci, kdy jsem nebyla v obývacím pokoji, než se krb rozhoří, jak mi to bylo pak líto, plamínek byl smutný, že byl sám, proto tato povídka je pro plamínek. Byla jsem předtím jiná, žila jsem jinak, dělala jsem jiné věci, nic z toho, co bylo pak, mě nezajímalo. Žila jsem v klidu, který byl mnou málo doceňován a přehlížen. Dala jsem si tu práci, a došla z místnosti do místnosti, a to pro mě byl život, mandala jsem si čepici, a šla jsem ven, a to byl život, byla jsem v bezpečí. Tam jsem pojala podezření, že mě ten člověk snad zabijeí, asi měl jiný přístup, byl zvyklý na odpočaté lidí,bavilo ho něco jiného, nevím. K tomu, abych se správně rozhodla, potřebuji vzpomínku, na to krásné, co jsme spolu prožili. Háčkovala jsem, a i jsem pletla, prý už jsem z toho unavená, nejsem. Odpočinek a radost z toho, že žiji v domě, vystřídala honba za něčím, co ani nechci, a to dobré z nás jsem jenom já (když jsem sama). Nejsem jedna z lidí, kteří preferují shon. Mám ráda klid a odpočinek. Proč láska a odpočinek, zdraví a domov, vítězí nad touhou nad něčím vyhrát. Já už pro nikoho nic dělat nechci. Další muž, pro kterého bych se snažila, jsem bezradná. Pro toho pravého jsem dělala zázraky, ale ten je pryč. Udělám něco i pro něj? Mám ho ráda? Mám ho ráda ano, ale neudělám pro něj nic. A tak vím, že se tomu nevyhnu. Mám ho ráda dost pro to, abych pro něj něco dělala? Ne. Těším se už na ty zimní večery. Až zase zatopím v krbu.