Jak se duch Muhu ujal vlády nad Jizerskými horami (Tanvaldsko)

Anotace: Pověst o vládci jizerských hor Muhu

Sbírka: Šperky pohádek a pověstí

Odjakživa mají Krkonoše svého Krakonoše a Orlické hory svého Rampušáka. Jen Jizerské hory dlouho neměly svého ochránce. Dobrého Ducha, který by nad nimi bděl a ochraňoval je.
Sešli se jednou Krakonoš s Rampušákem a dohodli se, že ho stvoří z jizerské přírody. Vhodné místo pro jeho obydlí nalezli na kopci Muchov u města Tanvaldu.A tak začali čarovat. A kouzlili tak silně a mocně, až nebesa zčernala, celá země se zachvěla a skála proti nim pukla ve dví.
Z nově vzniklé jeskyně náhle vystoupila prazvláštní postava zahalená do hustého mračna mlhy. Celá byla skoro průsvitná, ve tváři se jí zračily vodové oči jako dvě nejhlubší tůně a na rukou prsty tak dlouhé a zkroucené, jakoby to byly kořeny staletých buků. A všude, kam jen tahle zvláštní bytost vkročila, linula se silná vůně jehličí.
Rampušák s Krakonošem pak duchovi přikázali, že musí od této chvíle nad Jizerskými horami držet ochrannou ruku, trestat nespravedlnost i lakotu, ale dobrým lidem pomáhat a život jim ulehčovat.
A také mu dovolili, aby libovolně měnil svoji podobu a v případě potřeby se stal i úplně neviditelným.

Jenom na jednu věc ti dva skoro zapomněli, na duchovo jméno. Až když už se brali k odchodu, ozvalo se v dálce táhlé soví muhúúú. A od té doby patronovi Jizerských hor neřekne nikdo jinak, než Muhu.Postava, kterou stvořili, byla průsvitná. Měla na sobě plášť z mlhy, knoflíky z jizerského safíru, vodové oči podobné tůním u pramenů Jizery a dlouhé prsty podobné kořenům letitých stromů z jizerskohorských slatí.
Když přemýšleli, jak postavu nazvat, začala z nedalekého lesa houkat své táhlé múhú sova. Bylo rozhodnuto. Toto jméno Krakonoš s Rampušákem vládci Jizerských hor přisoudili.
Muhu od té doby bdí nad Jizerskými horami a nad lidmi, kteří v těchto horách žijí. Trestá nespravedlnost a chrání jizerskohorskou přírodu.