O pokladu na hradě Bezděz

Sedlák Levička procházel po návsi a naparoval se ve svém novém nedělním obleku. Na všechny své sousedy pohlížel s povýšenností. Přeci jen jeho statek byl největší v celém okolí.
Zato ke své čeládce se choval jako hulvát. Neplatil jim a nutil je dělat těžkou práci od rána do večera. Zatímco on se jen sledoval jak se mu do truhlice sypou zlaťáky.

Jenže ať je člověk bohatý sebevíc pořád je mu to málo a chce mnohem víc. Tak to měl i náš sedlák. Po čase se do městečka přistěhoval nový sedlák, a ten toho našeho Levičku začal bohatstvím rychle dohánět. Nový sedlák byl však spravedlivý a nebál se přiložit ruku k dílu a pomoci své čeládce. To však Levička neviděl. Neustále mu vrtalo hlavou jak může být jeho soused tak úspěšný.

Inu usmyslel si Levička, moje čeládka se fláká a já nevydělám dost peněz.
Po dlouhém dumání co s tím, se rozhodl, že nejlepším způsobem jak přijít k penězům je začít krást. Nedávno se v hospodě dozvěděl, že na Bezdězu je v Čertově věži údajně ukrytý poklad a který hlídají čerti. Sedlák na povídačky o čertech nevěřil a dokonce se jim vysmíval.
A tak si řekl, že když se ostatní bojí on chopí příležitost za pačesy a poklad si vyzvedne.

V noci si nasadil na záda ruksak a vydal se po křížové cestě přímo do prudkého hradního kopce. Noc byla temná a strašidelná. Tu a tam zapraskala větev v lese, z křoví se ozvalo šustění a z dáli se ozýval štěkot psů. Sedlák, který měl pro strach uděláno se tomu však jen zasmál.
V půli kopce si dal přestávku na vydýchání. V tu chvíli kolem něj proletělo hejno netopýrů a jeden z nich ho pleskl křídlem po hlavě.
Levička se lekl až se mu málem zastavilo srdce. A když se z nedalekého hradu ozvalo škodolibé zachichotání přeběhl mu mráz po zádech. Začínal mít pomalu strach. Když se vydýchal a dodal si odvahy vydal se na zbylou cestu k vrcholu kopce na kterém stál starý hrad.

Prošel jednou z bran a rychle se vydal do Čertovy věže aby to měl brzy za sebou. Vstoupil do temného prostoru věže a rozhlédl se.
Vedle jednoho z kamenů se cosi zablesklo. Na zemi ležel zlaťák a hned o kousek dál další a další. Levičkovi se zablesklo v očích,  padnul na kolena a hamižně si mince začal strkat do kapes a do batohu. Našel jich takhle pěkných pár hrstí. S plnými kapsami vstal a chystal se k odchodu když si na zemi za kamenem všimnul perlového náhrdelníku.

Sehnul se aby jej sebral a v tu chvíli za ním s ohlušující ranou spadnul kámen z vrcholku věže. A znovu to ďábelské chichotání.
Sedlák už začínal mít opravdový strach. Sebral náhrdelník a vystřelil z věže jako namydlený blesk. Myslel si že má vyhráno. Ale to se spletl. Jakmile vylezl před věž ucítil po těle šimrání stovek chlupatých nožiček. Všechny jeho zlaťáky se venku proměnily na pavouky
a Levička jimi byl úplně obsypaný. Zblednul a s panickým strachem shodil batoh ze zad a začal ze sebe pavouky smetávat. Ale nedařilo se mu to.
Okamžitě ze sebe strhnul kabát i košili, stáhnul kalhoty a jen v podvlíkačkách běžel co mu síly stačily zpátky do městečka pod hradem.
Z hradu se ozval sborový smích několika čertů, kteří převezli dalšího zloděje co se pokusil ukrást jejich poklad.

Levička dorazil udýchaný o půlnoci do městečka a běhal po návsi jen v podvlíkačkách a křičel že jej přepadli pavouci a že jsou všichni ztraceni. Křik vzbudil celé městečko a všichni se šli podívat co se to děje. Chudák sedlák se z nočního dobrodružství dočista pomátl a už se nikdy nevzpamatoval.
Jeho hospodářství odkoupil nově přistěhovaný sedlák a vzal pod sebe i Levičkovo služebnictvo. Těm se pod novým a spravedlivým pánem pracovalo o moc lépe.