Kdo se po kom veze, nakonec jak v životě...(?)

Anotace: ...i po kolenou leze. Před tím, co mu kousek z nebe a pohádkové mo(u)dro snese.

Hory doly slibovala,
Budulínka přemlouvala,
ať otevře chaloupku,
povozí ho po světnici,
po stole i po lavici.

Když on na to zapoměl,
co babičce vlastně slíbil...
Ne že by to zrovna chtěl,
plody hořké za to sklidil.

Jen co lišce otevřel,
kluka hbitě popadla,
hrůzou z toho oněměl!

Do nory se propadla
s Budulínkem k liščatům,
teď si budou spolu hrát...

Místo strachu vyhrál pocit,
že je jejich kamarád.

Domů se mu nechtělo,
s liščaty si rozuměl,
po tom, co se setmělo,
starost o něj někdo měl...

Dědeček i s babičkou
na cestu se vydali.
Budulínka nešťastní
dlouho, dlouho hledali.

V lese slyší dupot liščí,
Budulínka jakbysmet,
ulevilo se jim dosti...

Když ho vidí od radosti
táhnout lišek smečku,
vzpoměl si hned, co jim
slíbil a udělal tečku.

Příště dveře neotevře,
koukne, kdo je venku,
nepustí už ani myšku...
Snad jen naši fenku.

;)