Anotace: Nepohádka o jednom moderním chlapci
Byl jednou jeden těžkej machr.
Jmenoval se Prcísek.
Byl to fakt těžkej machr. Třeba když dostal od rodičů k večeři čočku na kyselo nebo něco se zeleninou nebo vůbec cokoliv, na co neměl v tu chvíli prostě chuť, tak byl
fakt
těžkej (namachrovanej)
machr (jako že drsňák).
Prostě řek: „Todle žrát nebudu, ste jako upadli?“
A rodiče běhali kolem: „Ale jasně, Prcísku, a coby sis tak přál? Hambáč, jako obvykle? Ale ano, jasně, bez zeleniny, jen maso a hranolky, my jsme ale tebe nehodní.“ A běhali a machr Prcísek se cpal a bylo mu blaze.
Ale jednou rodiče zašli na poučný pořad s názvem „Co vlastně chce jíst vaše dítě a ani o tom neví“ a nastaly změny.
Prcísek dostával kroupovou polívku a kapustičky s vařeným bramborem.
A Prcísek se zlobil.
A zlobil by se dodnes. Kdyby si jeho emočně nevyrovnaného chování nevšiml zlý skřítek Rum Pel Still-Skin. Páč právě ten se Prcískovi jednoho dne zjevil.
„Proč jíš ty odporný zeleninový tousty, kámo?“ zeptal se Prcíska.
Prcísek nevěděl.
„To ti chutná? Jako?“
Prcísek mlčel.
„Tak teda dobrou chuť,“ a Rum P. Still-Skin už se chytal zmizet.
„Počkej,“ zoufale zvolal Prcísek.
„Ha?“ odvětil s nadějí v hlase pan Still-Skin.
„No, nemáš ňáký zaklínadlo, aby ta šlichta zmizela?“
R. P. Stills-Kin se zamyslel a řekl, řka: „To víš, že mám. A mám toho mnohem víc. Naučím tě jedno mocný zakníňadlo.“
A naučil.
Prcísek si to zakříňadlo vyzkoušel hned druhý den, když dostal od domácích tyranů k večeři odporný kroupy s houbami a ještě k tomu bez kousku domácí uzeniny (jen kupovaný!).
Prcísek počkal, až ho nechají u stolu samotného („Budeš tu sedět tak dlouho, dokud to nedojíš!“ „Ale já to jíst nebudu, je to hnus!!“ „Kdybysme my měli v našem mládí takovou dobrotu, jako kroupy s houbama s kupovanou uzeninou, to bysme si mlaskali! Přáli bysme ti tu neslanou nemastnou chlebovou polívku, co jsme mívali k večeři my!!!“) a odříkal zakmíhadlo, které si pro jistotu napsal propiskou na hřbet ruky:
Šupity šup
Krupity z hub
Roztoděj marnotník
Těch hub je zhub
A kroupy i se všemi houbami, co v nich byly, zmizely.
Zbyla jen kupovaná uzenina a ta se dala.
Fungovalo to dokonce opakovaně, a tak si Prcísek začal vymýšlet varianty, jestli taky fungují.
Fungovaly.
A jednoho dne si na něj kvůli něčemu nedůležitýmu (možná zase ukrad peníze, nebo přibil sestřičce kočku k nočnímu stolku, takovou prkotinu si už Prcísek nepamatoval) došlápnul taťka. Tedy on to nebyl vlastní taťka, byl to zlý otčím. Otčímor.
Řekl mu: „Prcísku, pokud se budeš chovat jako zmetek, budou se tak ostatní chovat k tobě.“
No to byla ale drzost, není-liž pravda???
A tak prcísek prubnul variantu:
Šupity prď
fotr je zmrď
Marnoděj roztrtník
Hlavu mu zdrť
A ejhle, otčímor se rozmáznul o chodník, zrovna když stál na štaflích a vybíral z okapu Prcískovy sešity z angličtiny, které tam Prcísek v návalu vzteku, že se má učit slovíčka, naházel.
Tak tohle už je úspěch, řekl si Prcísek.
Jenže s jídlem roste chuť a lidem, a posléze i orgánům činným v trestním řízení, začalo být podezřelé, že v Prcískově okolí mizí lidé. Po otčímorovi to byly učitelky (jsou to krávy!), pak učitelé (taky krávy!), rodinní příslušníci (krávy jakbysmet!) a tak.
A orgány činné v trestním řízení si na Prcíska došláply a zavřely ho do vyšetřovací vazby. A Prcísek jde před soud.
Jenže soudce se ukáže bejt pěkným debilem, jak zjevně vidí Prcísek, je tedy potřeba proti němu zakročit. Inu asi tak:
Šupity chřup
soudce je břup
Roznotěj martodník
Kosti mu zkřup
A soudce padne jako podťatej, všechny kosti zlámaný.
Ale to nebyl konec. Protože vražda v soudní síni před svědky se ututlat nedá, tak Prcíska vzali, odsoudili a pověsili, protože ho dost rychle nenapadl žádný rým na „šibenice“.
A to je konec pohádky. Ale jistý pan R. P. S.-S., povzbuzen úspěchem, si založil účet na TikToku a Insta a je z něj docela úspěšný influencer. Rozhodně si za legálně vydělané peníze koupil chatku u moře a hromadu kratomu. A je to
fakt
těžkej
drsnej
machr.
Prostě full goated sigma vibe, kámo, no cap.
