Umělé kozy

Vzpomínáte, jak si je maminka přinesla domů?
Bylo to o Vánocích, nebo až po nich…?
Ne ne... počkejte, už si vzpomínám! Bylo to přesně na štědrý den, ještě jsem jí přece říkal, že to je ten nejkrásnější dárek jaký nám mohl Ježíšek nadělit, že…?
Tak já vám teď o těch kozách něco povím, abyste pochopili, proč jsou pro mě… a nejen pro mě... tak moc důležité.

Vaše maminka se narodila tady, na Dvorcích.
Dnes už je to trošku lepší, ale v té době Dvorce neměly žádná hřiště ani stezky, na kterých by si děti mohly bezpečně hrát, byla tu jen velká dvouproudová silnice, po které jezdila spousta nebezpečných aut.
A tak chudák maminka jenom seděla doma, hrála si s panenkami, nebo koukala na televizi … co jiného taky mohla dělat… nuda.
A právě v té době se maminka rozhodla: Až vyroste nebude chtít žádné děti. Nikdy! Takovýhle život by totiž nikomu nepřála.
To se ale změnilo jednoho letního dne.

Toho dne totiž vzali rodiče vaší maminku na návštěvu k tetě Marušce, sestře vaší babičky.
Maruška měla statek na krásné malé vesnici kousek od Prahy a maminka si to místo ihned zamilovala.
Nejen proto, že teta měla velikou zahradu, na které si maminka mohla hrát beze strachu, že ji něco přejede. Ten hlavní důvod, proč se maminka nadchla pro tetin statek a co navždycky změnilo její názor na děti, byly tetiny kozy.
Měla čtyři.
Toma a Kristýnku - dvě dospělé kozy, stále ale velice čiperné a přátelské a jejich děti -  Jakuba s Lucinkou, krásná hravá kůzlátka plná energie a radosti ze života.
Vaše maminka strávila hodiny pozorováním téhle veselé rodinky a večer, když se vracela s rodiči domů na Dvorce už měla jasno, jak naloží se svým životem.
Až vyroste, rozhodně bude mít rodinu. Manžela a dvě děti. Minimálně!
A tak se také stalo.

Maminka má nás… mě - milujícího manžela a vás - dvě veselé, hravé dětičky, přesně jak si přála, a pro případ, že by někdy náhodou zapomněla jak moc pro ní znamenáme, jí jako připomínku Ježíšek nadělil ty dvě krásné umělé kozy.

Tak a teď už do hajan.
Dobrou noc.