Jak zachránily VÁNOCE.

Jak zachránily VÁNOCE.

Anotace: Pohádečka na dobrou noc.

Vždy, když napadne sníh, vzbudí se sněhové městečko. Potkat ho mohou jen děti.
Je večer. Padají nádherné veliké sněhové vločky. Světlo pouličních lamp září. Do Vánoc chybí jen kousíček.
Věrka má nosík přitisknutý na studeném skle. Dívá se z okna na tu nádheru. Oči má doširoka otevřené. Nadšeně volá: "Budou Vánoce! Budou dárečky!" Maminka ji však už odnáší do postele. "Tak ať se Ti něco pěkného zdá. Dobrou noc." Věrce se spát nechce. Převaluje se v postýlce a dívá se na hvězdy na obloze.
Zatím venku sněží a sněží. Ale co to? Na dětském hřišti u tří břízek se něco zablesklo. Modré jiskřičky poletují kolem dokola. Nádherná modř prosvítila zasněžený trávník.
"Aáá, tak je zase zima. Hurá!" vykřikla samou radostí Kulička a vyskočila z bílé postýlky. "Sestřičky, vstávejte. Všude se oslavuje příchod zimy," tahala za nožky, které koukaly z postýlek. Kulička je děvčátko ze sněhového městečka. Srší nevybitou energií, až kolem ní létají běloučké jiskřičky. Ze sněhově bílých šatiček lemovaných těmi nejjemnějšími sněhovými vločkami vyčuhují zavalitější nožky. Dlouhé stříbrné vlásky se neposedně kroutí. Tmavá očka uličnicky mrkají. "Všichni jsou tak pomalí. Najdou mě, až jim budu chybět." Pak natáhla ruce a chytila se letící sněhové vločky jako padáčku. Mrazivý vítr škodolibě foukl. "Au, natloukla jsem si." Přistála na římse bytu, kde se snažila usnout Věrka.
Věrka si sedla v postýlce a dívala se směrem k oknu. "Něco se tam hýbe." Pomaloučku šla blíž, až uviděla Kuličku. "Ty jsi pěkná panenka, kdepak ses tu vzala?" Zarazila se však, protože panenka na ni začala mluvit. "Kdybych tak mohla jít za tebou," povzdechla si smutně Věrka. Měsíček mrknul očkem na starobylé hodiny na věži. "Bim, bam," odbíjejí půlnoc. Modré jiskřičky létají kolem okna a najednou zmizely. Na obloze svítí bleděmodré sluníčko. Věrka sedí vedle Kuličky na římse v kožíšku a povídají si. Všude je spousta sněhu, ale vůbec nestudí.
"Pojď," volá Kulička. Skočily na letící sněhovou vločku a ta je nese k blízkému lesíku. "Letím na peřině! To je žůžo!"
"Píp, rychle na pomoc!" křičí modrý ptáček. Kulička a Věrka nezaváhaly. Skočily ptáčkovi na záda. Letěl ke staré jeřabině. Na ní visely granátové jeřabinky. Červeně se třpytily ve sluničku. "Jsou jako náušnice od maminky," řekla nadšeně Věrka.
"Podívej se tam nahoru," ukazuje Kulička. Na samém vršku jeřabiny roste jmelí. Kuličky na něm jsou černé. "Zlý čaroděj utekl z ledového zajetí a do kuliček uvěznil předvánoční čas a jmelovou vílu."
"Nebudou Vánoce," lekla se Věrka. "Zachráníme je!" Statečné holčičky nasedly na modrého ptáčka a ten je vynesl až ke sluníčku. Z té výšky viděly, že vršek toho nejvyššího stromu v lese zčernal. "Tam je čaroděj," povídá Kulička. "Potřebujeme zlaté světlo, které ho oslepí. Ach jo, to nikde nenajdeme."
"Mám v kapse baterku, musí stačit," řekla Věrka.
Obě ještě sbíraly granátové jeřabinky. Pak odhodlaně nasedly na modrého ptáčka. Naproti veliké černé šišky se černá ve kmeni stromu díra. Opatrně se přibližovaly. Uvnitř běhá černá chlupatá koule na křivých nožkách a prská vzteky. Děvčata se nebojí. Věrka namířila baterku rovnou do těch zlých očí, Kulička házela jeřabinky. Ozvala se rána. Modrý ptáček vzal ten černý kus ledu do zobáčku a pustil ho na ostrý kámen. Čaroděj se rozbil.
Jmelí se rozzářilo. Na jeřabinkách si pochutnávali ptáci. Předvánoční čas nastal. Holčičky skočily na obrovskou sněhovou vločku. "Je čas jít domů," zívla Věrka. Už neviděla modré jiskřičky, které tančily kolem. Byla unavená a šťastná. "Zachránila jsem VÁNOCE!"
Kulička také vklouzla do postýlky. Už teď se těší na nové dobrodružství s Věrkou.
Hvězdy, měsíc i sněhové městečko už spí. Zavři také očka. Dobrou noc.
Autor mamča, 23.11.2005
Přečteno 607x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

Konečně něco, kde se nikdo nemlátí jako v televizi.Mně se to moc líbilo. Přečtu jí svému synovi na dobrou noc.

30.08.2006 06:17:00 | Marťafon

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.10 | Facebook, Twitter