O perníkové chaloupce

Anotace: Mě se to hrozně líbí...kmentujete prosím =)))

Byl večer.Venku pršelo a občas oblohu osvítil blesk,který byl doprovázen hromem.Děti si vylezly na pec a chtěly,aby jim dědeček vyprávěl pohádku.Stařeček si sedl na lavici a na stůl postavil svíčku. „O Perníkové chaloupce,“prosil malý Pepík.Ostatní se přidaly ,a tak nic jiného dědečkovi nezbývalo než začít vyprávět.
„Bylo,nebylo.Uprostřed lesa stála chaloupka.V ní bydlel dřevorubec se svou ženou a dvěma dětmi,“všichni poslouchaly,co bude dál.Stařeček pokračoval ve vyprávění.Jednou šel dřevorubec do lesa kácet dříví,jenže musel tam nechat děti,protože neměli moc jídla a všechny by neuživili.Děti nebyly hloupé,a tak si celou cestu sypaly kamení.Večer,když už byla tma, se podle kamínků vrátily domů.Macecha nařídila dřevorubci,aby je zavedl ještě hlouběji do lesa.Další den šli znovu.Tentokrát si ulamovaly kousky chleba,jenže hladoví ptáčci jim je sezobali.To děti nevěděly.Opět, když byla tma ,se chtěly vrátit,ale neznaly cestu. „Ztratili jsme se,“popotahoval malý Jeníček.Starší Mařenka měla,ale nápad.Prozradila svému bratříčkovi,že vyleze na strom a rozhlédne se jestli neuvidí světýlko. „Támhle.“ukázala Mařenka,když vylezla na nejvyšší smrk.Vydaly se tedy směrem,odkud bylo vidět světlo.
Došly až k chaloupce,která byla celá z perníku.Protože měly obě děti hlad, začaly trhat sladké dobroty.„Kdo mi to tu loupe perníček?“ „To nic,to jenom větříček,“odpověděla Mařenka ježibabě.Chvilku ještě jedly,jenže ježibaba je chytla a odvedla do chaloupky.Tam je zavřela do chlívku. „Až si vás vykrmím,tak vás sním,“smála se.Podstrojovala jim perníčky a koláče,jenže děti jíst nechtěly.Jednoho dne toho měla ježibaba dost,a tak si usmyslela,že je upeče. „Tady na tu lopatu si pěkně sedneš!“poručila Jeníčkovi.Jenže on byl chytrý,a tak ježibabě povídá: „Ale babičko,já nevím ,jak se na takovou lopatu sedá,“ježibaba se naštvala: „Tak koukej.“sedla na lopatu.Děti lopatu popadly a i s ježibabou ji hodily do pece.Rychle pec zavřely.Babka křičela.Lomcovala dvířkami.Děti sebraly na stole perníčky a běžely domů.
Utíkaly lesem,přeskočily potok,na stráni si nasbíraly do zapomenutých džbánků maliny ,až se dostaly na cestu,která vede domů. „Děti!“křikl tatínek.
Stařeček se podíval na pec,kde jeho posluchači spokojeni usnuly.Dědeček přestal vyprávět a sfoukl svíčku.