Kůzlátka Stáza, Róza a Líza

Na dvorku ve velkém chlívku, který patřil k ještě většímu statku, žili se svou kozí maminkou tři hnědá kůzlátka. Byla si tak podobná, že na první pohled nešla rozeznat. Ale povahu mělo každé úplně jinou, i když to byly sestřičky. První Stáza měla malý černý flíček na čumáčku a taky z nich byla nejhubenější. Nikdy toho totiž moc nepojedla a taky večer nechtěla jít spát. Kozí máma z ní byla nešťastná, protože každý přece ví, že pouze z jídla a spánku se roste a sílí. Druhá Líza měla zase černý flíček na ocásku a byla úplný opak Stázy. Její vykrmené tělíčko malé nožičky sotva držely. Jedla od rána do večera a moc ráda polehávala a spala. Kozí maminka z ní také byla nešťastná, protože pohyb je moc důležitý a přemíra jídla škodí. Aspoň třetí Róza, která měla černý flíček na čele, dělala své mamince radost. Jedla a pila tak akorát, aby byla zdravá, silná a aby rostla. Večer šla poslušně spát a ráno pak byla krásně odpočatá. Celý den tak měla sílu na to, aby si mohla hrát a dovádět s ostatními na dvorku. Jednou ale zůstalo venku ležet velké poleno dřeva, které hospodář zapomněl schovat, když sekal dříví na zimu. A kozí maminku něco napadlo. Pro své tři kůzlecí dcery uspořádala soutěž. Kdo přeskočí poleno uprostřed dvorku, dostane jako výhru to nejlepší a nejsladší jablíčko! První se do skákání pustila hubená Stáza. Rozeběhla se, jak nejlíp dovedla, ale brzy jí došel dech. Když konečně doběhla k polínku a chtěla se odrazit, vůbec na to neměla sílu. Zakopla a spadla na zem, protože byla okamžitě unavená a slabá. Nic se jí naštěstí nestalo, ale byla moc smutná, že nevyhrála. Jako druhá běžela vykrmená Líza. Také se rozeběhla, jak jen uměla, ale také jí brzy došel dech, protože její tělíčko bylo příliš těžké a tučné. Ani k polínku nedoběhla a zůstala sedět kus od něj, protože už vůbec nemohla dál. Stejně jako Stáza, byla moc smutná, že nezvítězila. Úplně poslední se rozeběhla zdravá a silná Róza. Běžela jako blesk, před polínkem se pořádně odrazila a celé ho s lehkostí přeskočila. Stala se tak jasným vítězem. Když si pak pochutnávala na odměně, Stáza slibovala, že už bude jíst a spát. Líza zase, že se nebude přejídat a že se bude víc hýbat. Co kůzlata slíbila, to také dodržela a brzy skákala přes poleno všechna tři, jakoby to uměla odjakživa. A jejich kozí maminka z nich měla obrovskou radost.