Brega

Anotace: Je to dva roky z5 co sem to psal, je to sice strasne, ale ja sem se pri tom nasmal kdyz sem to cetl po dvou letech!

Bylo velmi teplé odpoledne. Na palouku u hustého lesa přecházel ze strany na stranu nějaký člověk. Vypadalo to, že něco hledá. Dle jeho zjevu a oblečení se dalo usoudit ze jde o mistra alchymistu, který v okolí je znám jako N00bZ_nEwEr_DiE. Vítr čechral jeho dlouhé už značně našedlé vlasy. Sbíral bylinky zřejmě pro své pokusy, nebo lektvary. Pečlivě si vybíral, kterou bylinku utrhne, protože na své bádání potřeboval určitý druh bylin. Když dokončil svou práci byla už skoro tma a proto se vydal po vyšlapané lesní cestě domů.
Ušel mnoho kilometrů když přisel k ne starší, ale krásně upravené chatrči. Vešel dovnitř a odložil pracně nasbírané byliny na stůl. Přešel místnost ke krbu a rozdělal v něm oheň. Krásné teplo a oslnivá záře zalila celou místnost. Sedl si do křesla vytáhla velkou knihu ze stolu a na malou kartu si začal dělat poznámky. Před každým slovem dlouze zapřemýšlel než ho zapsal. Jelikož měl hodně sily nešel spát a pracoval dlouho do noci. Až mohlo být kolem tří hodin ráno odebral se ke spánku. Na druhý den ráno se probral brzo ráno a začal se připravovat na nějakou důležitou událost. Cca za půl hodiny měl vše připraveně tak se usadil před chatrč a čekal. Za malou chvilku se objevila ženská postava, která mířila přímo k němu.

Žena jenž právě přišla se jmenovala Brega a byla jeho učněm. Byla štíhlá a krásná jako anděl. Měla nádherné dlouhé šedočerné vlasy, které jí vlály ve větru. Její krásná tvář vynikala mezi vším co bylo okolo a oblečení velmi podobné jejímu mistrovi. N00bZ_nEwEr_DiE nezvedl hlavu, ale jen chladně řekl: „Ještě si nikdy nepřišla včas.“ Brega mu odpověděla: „Promiňte mistře, ale…“ v tom ji však mistr přerušil: „Máme zpoždění a tak musíme spěchat!!!“ Brega nic nenamítala a následovala mistra.

Od chatrče se vydali směrem na jih, kde se nacházela rozlehlá vesnice. Mistr a Brega šli vesnicí až do středu vesnice, kde se nalézalo náměstí a řada různých obchodů. Mistr předal své žákyni kousek papíru, který stihl napsat během své noční práce. A řekl: „Kup vše co je zde na seznamu. Budeme to potřebovat.“
„A co budeš dělat ty jestli se smím zeptat?“ Mistr se zatvářil velmi překvapeně, ale potom jen laskavě řekl: „Mam schůzku s dávným přítelem v hospodě:D“
Brega se jen ušklíbla a vydala se k obchodům. Mistr se rozejde opačným směrem.

Mistr ušel pár metrů a vstoupil do budovy nalevo. Rozhlédl se po stolech až našel člověka, který nenápadně seděl u stolu nejdál od výčepního pultu.
Přejde ke stolu a posadí se na židli. „Moc rád tě vidím Valor a usměji se na něho.“ Caleb odpoví: „Také jsem rád že tě po tak dlouhém čase vidím.“
„Podívám se pod stůl a uvidím větší kočku jak se mi mihne kolem nohy.“
„Je to už dávno co sem si ji pořídil.;-)“ „Máš pro mě to oč sem tě žádal?“
„Samozřejmě. Jinak bych tady ani neseděl.“ Větší muž vytáhne z kapsy
útržek papíru a podá ho mistrovi. Ten si ho vezme a vloží ho do kapsy. Vezme nápoj a kompot a vrátí se ke stolu. Protože se spolu přátelé neviděli dlouhou dobu započali dlouhý rozhovor. Když se spolu baví déle než hodinu se najednou dveře hospody znova otevřou.

Brega vstoupí opatrně dovnitř a rozhlédne se. Jakmile uvidí svého mistra zamíří směrem ke stolu. Než však stačí něco říct mistr se ujal slova: „Brego to je můj dávný přítel Valor.“ Brega se na něj usměje a potom se mu ukloní. „Calebe musíme jít sem rád že sem tě zase viděl.“ „Já tebe taky starý příteli:D.“ Mistr se zvedne a zamíří s Bregou ven. Před dveřmi si mistr vzal věci, které Brega nakoupila v obchodech a by ji ulehčil a zachoval se jako kavalír.

Hned jak vyšli ven byla už tma a začínala být pořádná zima. Neřekli ani slovo a vydali se k vyšlapané lesní cestičce. Až přišli k upravené chatrči se mistr laskavě rozloučil s Bregou a počkal dokud nezmizela mezi stromy. Vešel dovnitř a odložil si věci na svůj stůl. Zase jako předchozího dne zapálil oheň v krbu a posadil se za stůl. Vybal vše potřebné z vaku a naskládal je do úhledné řady.
Ze šuplíku vytáhl nůžky aby mohl rozbalit balíček sušených lístků neznámé rostliny. Vytáhne z poličky prázdnou skleničku a nasype do ní lístky až po okraj.

Vrátil skleničku na poličku a vytáhl velmi tlustou a rozepsanou knihu. Začal do ní opisovat útržek papíru, který dostal od Valora v hospodě. Kniha, která má představovat největší dílo velkého alchymisty N00bZ_nEwEr_DiE byla již skoro hotová a obsahovala tajemné recepty, lektvary a jeho tajemství.

Když tu najednou někdo zaklepe na dveře tak silně, že mistr nadskočil. Ne příliš nadšeně vstal ze židle a pomalým krokem přešel místnost ke dveřím. Mistr se chytne kliky a s vrzáním je pomalu otevřel. Vypadal velmi překvapeně, když ve dveřích uviděl Valora potrhaného a vystrašeného. „Co se ti propána stalo?“ Vypraví ze sebe tiše mistr. „Myslím, že nejlepší to bude probrat vevnitř!“ Mistr ustoupí aby mohl Valor vejit. Mistr mu přinesl židli z tmavého kouty jeho chatrče. Valor se posadil a aby se uvolnil nalil mu mistr nějakou světle zelenou tekutinu z kotlíku u krbu. Valor neváhal vypil celou skleničku až do dna. Mistr ho nemusel znovu pobízet. Valor odložil skleničku a hluboce se nadechla začal vyprávět: „Když sem se vrátil z našeho setkání do mé vesnice našel sem ji celou vypálenou do základů. Viděl jsem však jen deset mrtvých těl což mi bylo velice divné. Potom sem se zděsil, když sem uviděl strašlivé zrůdy prchající směrem do hor. Nevěděl sem za kým mám jít a proto jsem přišel za mým dobrým přítelem.“ Mistr si vyslechl celý příběh a zamyšleně a překvapeně začal přecházet po pokoji. „Myslím že ti dokážu pomoci, ale budu potřebovat pomoc Bregy.

Mistr si vzal vak a vložil do něj opatrně několik lahviček s barevnými tekutinami. Uhasil oheň v krbu vybídl Valora aby ho následoval. Vydali se na východ k nejbližší vesnici od oné chatrče. Jejich cesta trvala pouze 5 minut, protože museli utíkat. Zaklepali na dveře domu nejblíže k lesu. Trvalo chvíli než ona mladá dívka přišla otevřít dveře. Vypadala sice unaveně, ale jakmile uviděla mistr a jeho přítele vypadala překvapeně. Její mistr ji vše vysvětlil a tak si oblékla svou róbu a vyšla před dům.

Všichni tři se vydali na západ k té vesnici tedy spíše k tomu co z ní zbylo. Po dvou až třech hodinách běhu se dostali až k troskám oné ještě před pár hodinami poklidné vesnice. Neotáleli a vydali se směrem do hor. Ani ne pár metrů od vesnice našli krvavou stopu. Valor se na ni nešťastně podíval a došlo mu že ne všechny ty zrůdy nechali na živu. Bregu to nevyvedlo z míry, protože mistrovo učení zahrnovalo vše. Jak pokračovali dále les kolem nich začal být najednou skoro neproniknutelný. Mistr ani samotná Brega z toho neměli dobrý pocit, ale Valor udržoval tempo, protože musel najít lidi ze svojí vesnice. Mistr sice v horách nikdy nebyl, ale nemyslel si že jsou tak vzdálené od vesnice.

Hory, ke kterým mířili nebyly dosud zmapovány, protože ten kdo tam vešel nikdy se nevrátil zpět. Miste kvůli opatrnosti otevřel svůj vak a vytáhl z něho dvě lahvičky jednu sytě modré a druhou nažloutlé barvy a podal je své žákyni aby mu Brega v boji pomohla, protože byla velmi odvážná a chytrá.

Valor vytasil svou sekeru ozdobenou smaragdy a diamanty. Na její čepeli byl vryt nějaký zvláštní posvátný nebo rodinný symbol. Mistr se zarazil. Poznal tu sekeru. Byla to sekera ukovaná největším válečníkem tehdejší doby a to mistrem Ghorstem. „Kde jsi k ní přišel?“ zeptal se vzrušeně mistr N00bZ_nEwEr_DiE. Brega se na něj zahleděla a po chvíli pochopila. „To je… jak je to možné????“ vydechla. „Na vysvětlování bude dost času později vyštěkl rozzuřeně Valor.“ Mistr usoudil, ze je zbytečné se v tuto chvíli hádat a tak pokračovali dále.

Jen velikým úsilím se prodírali hustým křoviskem, když tu náhle se vynořili na planině a které nebyla ani jedna rostlina a ani plevel se zde nenacházel. Valor ukázal prstem a řekl: „Podívejte na tohle“ a mistr i Brega se podívali tím směrem. Uviděli velké skály ze kterých k nim svítilo silné zelené světlo, které je oslepovalo svou mocnou září. Vydali se přes planinu rychlím krokem. Jen co ušli pár metrů Valor se zastavil. „Co se děje Valore?“ zašeptala Brega. „Nemám z toho dobrý pocit jako by nás někdo sledoval!“ řekl nejistě Valor. „No každopádně musíme jít dál.“ Valor se ohlédl a vyrazil dál. Jak se více přibližovali ke skalám byli více a více neklidní.
Pře nimi se objevila stěna, kterou museli překonat aby mohli jít dál. „Tak a co teď? Má někdo lano?“ zeptá se Brega nejistým hlasem. „Já počítám se vším;-).“
řekl pobaveně Valor a vytáhl ze svého vaku dlouhé lano. „Polezu první abych vás mohl jistit.“ Všichni bez velkých problémů vylezli nahoru. Všude kolem byly husté křoviny. Najednou si Valor všiml malé skoro neviditelné pěšinky a tak se po ní vydali dál. To zelené světlo sílilo a strachu co se týče Valora stále stoupal. Začali běžet jak rychle to jen šlo. V cestě se jim však objevil obrovský balvan, který však bez problémů mohli obejít. Náhle však Brega, která byla teď první tiše šeptla: „Počkejte. Slyšíte to?“ Valor a mistr se zatavili a začali naslouchat. Strašlivé zvuky jim moc odvahy nedodaly. Valor pomalu začal obcházet kámen jen co ušel pár metrů se musel zastavit. Vykoukl za roh a uviděl tábor ogrů. Hned se však zarazil, když uviděl uprostřed ogrů jednoho člověka.

Napřed mu to nedošlo, ale potom mu došlo že on ty ogry musí vést. Ukázal signál, aby se mistr a Brega přichystali k boji. Mistr otevřel svůj vak a vytáhl si pár lahviček různých barev. i Brega si vytáhla lektvary, které dostala od svého mistra.

Všichni tři se rozběhli do středu tábora. Jak je zpozoroval ten člověk hlasitě se zasmál. Něco přikázal ogrům a ti se rozeběhli proti nim. Valor si vybral dva ogry a tak zatočil jejich směrem. Na mistra a Bregu jich zbylo pět a tak si mistr vzal tři a Brega dva. Valor své útočníky skolil dvěma seky a tak se rozběhl na toho člověka jejich vládce. Ten vytasil velký a krásně ukovaný meč a pustili se do boje. Mezitím Brega a mistr dobojovali své boje pomocí svých lektvarů. A jak uviděli Valora rychle se vydali jeho směrem, ale vylo již pozdě. Ten člověk vyhrál a zabil Valora. Mistrovi se vlily slzy do očí a tak ještě zrychlil a Brega se rozběhla za ním. Mistr se zastavil u Valorova bezvládného těla a se smutkem v očích pozoroval co bylo kdysi jeho přítelem. Mistr vzal Valorovu sekeru v domnění že se ještě bude hodit. Brega cítila mistrův smutek a tak se spolu rozběhli za tím člověkem, který začal utíkat. Najednou se zastavil. „Jmenuji se Worex. Myslíte si že mě porazíte?“ řekl klidným hlasem. „S tím počítej!“ vyštěkl mistr s hněvem v očích a s Bregou po boku. Brega se rozběhla: „Brego ne!!!!!“ zařval mistr, ale bylo to marné. Worex rychlým máchnutím mečem zasáhl Bregu do pravé ruky, ze které ji vypadala lahvičky a roztříštila se na zemi pod ni. Byl v ní silný uspávací lektvar, který okamžitě začal působit. Worex se rozmáchl a chtěl Bregu zabít. Mistr však reagoval rychle a do dráhy meče vložil Valorovu sekeru. „Tím mě nezastavíš ty bezvýznamný člověče.“ zasmál se. Po dlouhé chvíli boje byli oba vyčerpaní a tak museli načerpat sily. Worex však vyskočil a zamířil k mistrovi. Ten byl však připraven a hodil po něm otrávený lektvar. Worex padl na zem a dříve než vydechl naposledy řekl: „Tohle…není… konec!!!“ Mistr vstal a šel k nehybnému tělu Bregy. Vytáhl lahvičku na níž pracoval minulý den až do noci. Vytáhl špunt a obsah lahvičky vlil do jejich úst. Pár minut trvalo než se Brega probrala. „Co se to tady stalo?“ vykoktala Brega ještě trochu omámeně. „Už si nemusíš dělat starosti!“ Mistr jí podal lektvar, aby si zahojila tu ruku. Vzali Valtrovo tělo a pohřbili ho na místě jeho vesnice. Od té doby Brega a mistr N00bZ_nEwEr_DiE žijí spolu všechny problémy řeší společně.