Den a noc

Anotace: Psáno jako námět na představení

Kněžka Světla-Hikari

Měsíční Paní-Tsuki

Temná Kněžka-

Hvězdný Anděl-Hoshi

Ďábel smrti-Shinu

Den a Noc. Už celou věčnost si jdou ruku v ruce. Temná kněžka a Kněžka Světla jsou sestry. Představují Noc a Den. Když jedna sílí druhá slábne. Existuje jen mlhavý okamžik, kdy jsou si obě rovny, co do síly. Pár minut, kdy se Den a Noc setkávají.

Obě setry, tak jako jejich podstata-tedy světlo a temnota- mají důležitý úkol na zemi. Kněžka světla nám přináší teplé slunečné dny, osvětluje nám nejtemnější kouty a odkrývá tajemství. Temná kněžka pokryje celý svět svoji temnotou a vzbudí klidný a kouzelný dojem. Přináší nám klidný nerušený spánek či romantické probděné noci, kdy pozorujeme hvězdy.

Ovšem jako každé sestry i tyhle mají spory. Právě v ten okamžik se temnota prolne se světlem. Mi to vydíme jako temné mraky. Vztek temné kněžky se projevuje jako blesky, které ohrožují stovky životů na zemi. Smutek Kněžky Světla, nad spouští, kterou po sobě zanechávají jejich spory, se projeví jako déšť. Čím prudší je tím je hlubší její smutek. Jak se snaží rozehnat spory a tím i temné mraky. Projev dočasného míru vidíme jako duhu, kdy se vše vrátí na své místo.

Ale Temná Kněžka touží po moci. Odmítá jen vládu nad nocí. Chce víc, chce mít pod kontrolou celé dění světa, jak ve dne tak v noci. Ale ví, že by jí její sestra svoji moc nepředala. Je příliš mírná a oddaná svému úkolu. Nabídne jí souboj. Právě v ten okamžik, kdy můžeme vidět Den i Noc. Kněžka světla odmítá. Nechce nikomu na zemi ublížit. Vztek Temné Kněžky po odmítnutí ještě vroste. Nezbývá ji nic jiného než do sebe její moc vtáhnout. Sebrat ji její podstatu. Její Světlo. Ví, že její sestra respektuje čas vymezený jí, proto musí využít těch pár minut. Temná Kněžka je podlá a lstivá. Rozhodne se unést blízkou přítelkyni Kněžky Světla-Měsíční paní. Důkazem jejich přátelství je měsíc na denní obloze. Jak měsíce ubývá, ubývá i stáří Měsíční paní. Právě toho Temná Kněžka využije a unese Měsíční paní v podobě dítěte. V tu dobu je její moc omezená. Právě v Úplňku je její moc nejúčinnější a pro ty kteří věří i kouzelná.

Kněžka Světla se na svou sestru rozhněvá. Ale dříme v ní i smutek nad sestřiným činem. Světlo a Temnota jsou si přece rovny. Nechce se vzdát svého úkolu, ale nechce bojovat. Boj způsobuje jen bolest. Temná Kněžka na chvíli zaváhá, jestli udělala dobře. Pokud ji sebere její Světlo, zabije ji. Ale touha po moci převládá.

Jediný okamžik. Na jedné straně Noc a na Druhé Den. Měsíc na straně Noci je důkazem hrozného činu Temné Kněžky. Kněžka Světla je odhodlaná osvobodit svoji přítelkyni, proto vyzve svoje malé přátelé. Anděly, díky kterým můžeme vidět zářit hvězdy na nebi. To oni jim dávají jejich andělský svit. Touha po moci Temné Kněžky ji přiměje vypustit jednu z nejhorších věcí. Duše lidí, kteří spáchali za svůj život tolik špatných skutků. Skrývají se v temných koutech země. Jsou to samí zplozenci smrti. Díky nim je na světě tolik smrticích nehod.

Hvězdní Andělé a jejich čisté světlo jako jejich duše a Ďáblové Smrti se svoji ničivou temnotou.

Kněžka Světla prosí svoji sestru, aby propustila Měsíční paní. Její slzy se mění v déšť. Ďáblové Smrti šíří svoji temnotu, ale Andělé jim svým světlem vzdorují. Temná Kněžka se chystá vzít svojí sestře její Světlo a tím i život. Kněžka Světla na sebe nechá její útoky volně dopadat. Temná Kněžka se rozzuří nad jejím klidem a rozhodne se to skončit. Vyrve svojí sestře Světlo a s ním i život. Kněžka Světla se nebrání. Temná Kněžka teď drží v ruce život svojí sestry. Dívá se jak umírá, jako by neměla srdce. Jak mizí Kněžka Světla, mizí i všechno světlo a teplo ze světa. Jezera zamrzají a rostliny ztrácí svoji jiskru. Všechno na zemi, co žilo díky světlu, pohasínalo. Andělé i jejich rivalové zastaví svůj boj a dívají se jak zem ztrácí svůj život. Temná Kněžka začne litovat svého činu. Ale i když vrátila Světlo svojí sestře, neprobírá se a zem dál chřadne. Temná Kněžka chce odčinit co udělala. Sama si vezme svoji podstatu-Temnotu. Sama si odebrala život a darovala ho sestře. Kněžka Světla se probudí a v očích svojí sestry vidí dobrotu a touhu po odpuštění. Kněžka Světla chytne svoji sestru za ruce, andělé kolem nich utvoří kruh a vyzařují svoje andělské světlo. Kněžka Světla své se se svou sestrou podělí o život. Zachrání ji a vyvede z temnoty moci. Od té doby sdílí svoje životy. Den je součástí Noci a Noc součástí Dne. Obě se respektují a ví, že jsou obě důležité. Že jedna by bez druhé nemohla existovat. Od té doby není déšť projevem smutku, ale jsou to slzy štěstí. Nepřinášejí úzkost, ale příležitost na zamyšlení nad sebou samým. Blesky už nezabíjejí, ale osvětlují temnou oblohu během bouřky. Dávají Zemi energii žít, jiskru z nebe. Temné mraky už nebudí dojem nebezpečí, ale přinášejí příležitost k odpočinku, už sebou nepřináší jenom déšť, ale i dar života. Za temnými mraky vždy vysvitne slunce a objeví se duha na znamení rovnováhy a rovnosti Noci a Dne.