Nenápadný zvonek

Princ se prochází kolem polní cesty a nahlas si povzdychl: „Proč si mě nechce princezna z vedlejšího království vzít?“ Ale princ si neuvědomil, že okolo polní cesty nikdo není, pouze tichý nenápadný modrý zvonek vykukující mezi trávou. „Má ráda jiného.“ Zašeptal zvonek. Princ se ohlédl za sebou jako by ho někdo sledoval. Nikde nikdo.  „Já asi slyšel boha,“ podíval se princ na nebe. Ale na nebi nezafoukal ani vítr. „To nebyl bůh,“ ozval se zvonek. Princ se podíval na louku a spatřil malý modrý zvonek. „To jsi byl ty?“ Zeptal se a klekl si blíž ke květině. „Ano,“ přikývl zvonek. „Princezna tě nechce kvůli lásce k tobě, ale chce tě kvůli penězům.“ „Děkuju,“ usmál se princ. „Za to tě odměním,“ řekl ještě a vrátil se po polní cestě na svůj hrad. Když přišel na hrad, hned nařídil lesním vílám, aby louku u polní cesty chránily ve dne i v noci – ne květinu pro její kouzlo, ale pro pravdu, kterou říká všem, kteří jdou kolem. Když se princ procházel kolem polní cesty znovu po pár letech, zvonek tam stále rostl a pokaždé, když kolem něj prošel princ, usmál se na něj.