Čarovná lilie

V hlubokém údolí daleko od lesů a vesnic kvetla u řeky krásná lilie. Když tudy procházel poutník, lilie se na něj podívala. „Kdo jsi?“ Poutník překvapeně zíral na lilii. „Ten, kdo pomáhá dobrým lidem,“ lilie zasvítila. „vždyť já všechno co potřebuji mám,“ pronesl poutník. „Vím, že nejsi šťastný. Něco hledáš,“ ozvala se znovu. „Dobře, máš pravdu. Ale květinu, kterou hledám pro vyléčení zraněné vlčice ležící nahoře na skále, nikdy nenajdu,“ povzdychl si poutník. „Máš dobré srdce, pomůžu ti,“ usmála se lilie. „Ta vlčice potřebuje jitrocelem ošetřit rány a někoho, kdo by se o ni staral.“ Prozradila. „Děkuji, vzácná květino,“ zaradoval se poutník a utrhl na louce lístky jitrocele. Vyšplhal na skálu, ošetřil rány vlčici a ukryl ji ve svém úkrytu. Každý den se o vlčici staral, až ji jednoho dne uzdravil. „Kdo měl tak dobré úmysly mi pomoct?“ Zeptala se jednou vlčice, když s poutníkem na procházce spatřila v údolí čarovnou lilii. „Tahle lilie mi dobře poradila,“ usmál se na květinu poutník. „Tak lilii budeme chránit spolu,“ rozhodla vlčice a poděkovala lilii.