Pohádky z Rozumu 1

Předkapitola

Následující příběhy spojuje jedno pozoru­hodné místo. Na první pohled vypadá jako menší továrna. Je to ale spíše řemeslná dílna. Chybí totiž montážní linky, pásové dráhy a všechny ty věci, které vedou k tomu, že jeden výrobek je stejný jako druhý.

Tady vládne zvláštní druh zmatku a nepořádku. Není to ale proto, že by majitel byl nešikovný nebo hloupý. Že neumí vyrábět ve velkém. Právě naopak. Protože má příbuzné, kteří vlastní takové obyčejné továrny, dobře ví, že by ho něco takového netěšilo.

Je to trochu snílek a věří, že bude lepší, když každá věc, kterou vymyslí, bude jiná. Že jí tím dá jedinečnost. Že jí tím dopřeje duši. Z obchodního hlediska to není úplně výhodné, ale je skromný a pracovitý, a dílnu se mu daří držet v chodu.

Říkají mu Rozum, což je zkomo­lenina jeho jména a zároveň jeho nejvýraznější vlast­nost. O tom se za chvíli přesvědčíme. Protože bez rozumu se tolik rozto­divných vynálezů vymyslet nedá.

A jejda, málem jsme zapomněli to důležité. Dílna se jmenuje po něm a vyrábí roboty.

1. Poslíček na klíček

Jednoho dne dorazil na poda­telnu Rozumovy dílny zvláštní dopis. Staromódní papírové psaní. Stálo v něm toto:

~

Vážený pane Rozume,
dostalo si mi na Vás doporučení coby výrobce spole­hlivých mecha­nických pomocníků. Píši Vám tedy s prosbou, byť velmi pochy­buji, že mi dokážete pomoci. Sloužím jako poštovní doručovatel v Dalekově, a s přibývajícími roky mám čím dal větší potíže doručit zásilky do vzdálených míst. Mé nohy jsou pomalejší, než bývaly, a málokdy stihnu obejít všechny adresáty v našem řídce obydleném kraji včas.

Nalézt vhodného mladého pomocníka se mi nedaří. A to jsem to zkoušel tolikrát. Buď jsou pomalí, líní, nebo hrubí, a k tomu zpra­vidla naprosto tupí.

Dokázal byste vyrobit samohybného mecha­nického doručovatele, který by pro mě roznášku obstaral? Plán trasy, kterou bude muset obejít, přikládám.

S úctou
vrchní poštovní úředník Dalekov Arnošt Trumpetka

P. S. Velmi oceňuji, že stále vyrábíte čistě mecha­nické stroje. Nemám rád novoty, a ty elektrické nesmysly, co každého jen otravují, bych nejraději zakázal. A už vůbec bych nerad popi­soval, co si myslím o elektro­nické poště.

~

Rozumovi bylo hned jasné, která bije. Z pošťáka si někdo vystřelil a nechal ho napsat známému vynálezci. A ani se tomu příliš nedivil. Podle toho, jak se vyjadřuje o jiných lidech, to byl nejspíše starý mrzout, se kterým není snadné vyjít.

Už měl skoro vymyšlený zdvořilý omluvný dopis, když se mu rozsvítilo. Co když se mu podaří takového pomocníka vyrobit? Co když dokáže přesvědčit i takového zarputilého zpátečníka, že lidská vynalézavost je více užitečná než otravná? Taková zpráva by se mohla rychle rozšířit.

Po této myšlence se Rozum zavřel ve své dílně a nevyšel několik dní, dokud nebyl jeho nový vynález připraven k odeslání.

První poštovní robot bylo zařízení dokonale přizpůsobené svému účelu. Podvozek s osmi pohá­něnými koly, aby prošel každým terénem. Nepro­mokavé tělo do každého počasí. Ruce dostatečně silné pro práci s těžkými balíky a zároveň jemné, aby mohl psát lístky se vzkazy lidem, které neza­stihl doma. Zava­zadlový prostor ve tvaru objemné nůše. A samozřejmě vlídný výraz, protože bohužel ne vždy nosil jen dobré zprávy.

Největší starosti ale dělal Rozumovi pohon. Tak složitý stroj se nedá vyrobit postaru, čistě mecha­nicky. Chtěl ale panu Trumpet­kovi vyhovět, a proto stroj vymyslel tak, že navenek vypadá jednoduše, ale uvnitř obsahuje ty nejnovější elektro­nické součástky. Aby to bylo možné, elektřinu vyrábělo dynamo, které roztáčela stočená kovová pružina. A ta se nata­hovala pomocí klíčku, který měl robot na hrudi.

Vynálezce a všichni zaměstnanci dílny byli na svůj výrobek náležitě hrdí. Robota bylo ještě třeba naučit číst v mapách, rozumět adresám a směrovacím číslům, i všem ostatním profesním náležitostem. A pak už jen zabalit do krabice a poslat poštou na jeho nové pracoviště.

Pak už se všichni těšili na děkovný dopis a věhlas, který jim jejich důvtip a šikovnost přinese.

Věhlas nedo­razil. Místo toho se vrátila veliká krabice s robotem. A přiložený lístek s vysvětlením.

Pan Trumpetka byl nadšením bez sebe, hned jak z balíku nového pomocníka vybalil. Přečetl si pozorně návod, otočil stokrát klíčkem, předal robotovi zásilky k doručení a vyslal ho na cestu. Pak jen čekal, až se vrátí. Čekal celý den. Čekal druhý den. A třetí den se vydal robota hledat. Našel ho v půlce trasy. V půlce kopce, ve kterém mu došly síly. Musel znovu otočit stokrát klíčkem, aby se robot dokázal vrátit zpátky na poštu.

Jak šel po jeho boku, přemýšlel. K čemu je mu pomocník, za kterým se musí trmácet do poloviny trasy, aby se vůbec vrátil? A ujít tak úplně stejnou štreku jako bez pomocníka.

A tak zabalil robota do krabice a poslal ho zpátky výrobci.

Pan Rozum z toho byl velmi smutný a litoval té spousty práce, co přišla nazmar. Zkoušel všemožně robota upravit, ale nic nefungo­valo. Výsledek byl buď příliš těžký, takže by se nedostal přes lávky po cestě, nebo příliš slabý, a celou cestu potom nedokázal ujít.

Milé děti, možná si říkáte, pročpak se robot nenatáhne sám, kdy má dvě silné ruce. Pokud nevíte, věřme, že se to časem dozvíte ve škole. Do té doby možná bude stačit říci, že je to podobné, jako byste chtěli tlačit vozík, na kterém samy stojíte.

Rozum si tím lámal hlavu celé dny. Seděl ve své dílně, čmáral složité vzorečky na tabuli, počítal a počítal. A protože to nikam nevedlo, řekl si, že vyrazí na vzduch, že se mu tak bude třeba přemýšlet lépe.

Udělal si tedy procházku na náměstí, do parku, a nakonec do cukrárny. A jak tam chvíli sledoval lidi, hned ho to napadlo.

Rychle sepsal dopis, naložil bednu s robotem na dvoukolák a spěchal ho odeslat zpátky.

Pošťák Trumpetka se pousmál, když si četl o Rozu­mově mazaném nápadu. Natáhl tedy robota, vysvětlil mu, co má dělat, a vyslal ho, aby doručil dnešní poštu.

Robot vyrazil na cestu stejně jako posledně. S tím drobným rozdílem, že když někoho potkal, zdvořile vysvětlil, že je mecha­nický poštovní poslíček, který potřebuje pravidelně nata­hovat. Požádal o pomoc a nešetřil slovy prosím a děkuji. A ty, co pomohli, odměnil připraveným bonbónem.

Pak už se nikdy nestalo, že by se z roznášky sám nevrátil.

A víte, co se o tom píše v technických dokumentech k tomuto vynálezu? Co je uvedeno v kolonce „pohon“? No přece „natahování klíčkem a slušné vychování“.