Kaktus a balónice

Anotace: jak se kaktus zamiloval do balónice a byl z toho strášně smutný...

Za šestero Monitory a devatero klávesnicemi rostl nádherný kaktus. Tenhle kaktus nežil na poušti, ale normálně rostl u domečku, v ulici, která se jmenovala Tiskárna.

V tiskárně se mu dařilo dobře. Vždycky ráno chodil nakoupit do obchodu Myš, kde si koupil pečivo, minerálky a nanuky, protože v těchto dnech již sluníčko velmi sálalo a bylo hodně teplo.

Jednoho dne uviděl balónici, do které se zamiloval. Byla to láska na první pohled, chtěl jí dát pusu,ale nemohl protože celé své tělo měl porostlé bodlinami, byl to zkrátka kaktus. Byl naprosto bezradný, nevěděl, jak se má zachovat, nevěděl, co má udělat, aby balónici neublížil. Nemohl se k ní přiblížit, nemohl jí podat ruku, nemohl nic.

Jak mám ale té balónici říct, že ji mám rád? Tak pozval balónici na kafe do restaurace Procesor. A tak seděli u jednoho černobílého stolu, objednali si minerálku a balónice si dala zmrzlinový pohár a kafe.

Kaktus se na balónici líbezně usmíval, díval se jí upřeně do očí, jenomže balónice z čista jasna začala ucházet. Kaktus musel rychle jednat, musel prostě něco udělat, aby jeho milovaná balónice přestala ucházet. Chytnout se jí nemohl, dofouknout jí nemohl! Co mám dělat? Poraďte mi někdo! Křičel zoufale kaktus!!!

Když už byla balónice téměř vyfouklá, šla kolem Paměť RAM. Mohu ti nějak pomoci? Balónice mi uchází, mám ji velice rád, zachraň ji prosím! Já bych ti ráda pomohla, ale nemůžu, promiň! Již teď byla balónice úplně bez vzduchu, úplně bez života a kaktus byl smutný. Mezitím přišel číšník, přinesl účet. Kaktus mu zaplatil i za mrtvou balónici a šel smutně přes pamět ROM a tiskárnu domů. Přemýšlel, co má dál dělat, ztratil svou životní lásku, sbalil si věci, opustil domov a vydal se na dalekou cestu, vydal se do pouště.

Urazil stovky, tisíce kilometrů, než uviděl první zrnko písku. Šel dál, dál, až kolem něho byly samé duny, samý písek. Tady se zastavil, zapustil své kořeny a zůstal zde. Prostě si uvědomil, že jeho místo je tady na opuštěné poušti. Je zde šťastný, každý den si líže svůj nanuk, a roste zde dodnes.!!!