Andrej a Hedvika I.část

Anotace: Pohádka o lásce a největším čaroději.

V daleké zemi zvané Říše Křišťálu, uprostřed nádherné zahrady, stál starý zámek. Z tisíce vodotrysků prýštily voda a po upravených pěšinkách se každý den procházel král s královnou. Vedle nich skotačil mladičký princ Andrej s princeznou Hedvikou. Byly to ještě malé děti, ale princ se již učil všemu umění, které má budoucí král ovládat a princezna, krásná jako jarní květinka, chodila na hodiny tance, zpěvu a hry na klavír. Ze všeho nejraději ale sedávala s bratrem v konírně a poslouchala vyprávění starého kočího. Byl to moudrý člověk, který znal svět a lidi v něm. Vždy říkával: „ Nevěřte každému kdo vám lichotí, ten vás jistě nemá opravdu rád “. Obě děti se jen usmívaly a poslouchaly o dalekých krajích, zemích kde je samá poušť, nebo kde pro husté lesy nelze projít z jednoho konce království na druhý o zemích , kde se kameny u cesty lesknou jako zlato ve slunci. Léta plynula a princ s princeznou vyrostli.

Andrej byl vyhlášeným šermířem a široko daleko se mu nikdo nevyrovnal ani v jízdě na koni či zápase. Princezna Hedvika se potají, aby rodiče nevěděli, také naučila zacházet se zbraní a s Andrejem často soupeřili, bratr byl jistě silnější, ale Hedvika mrštnější. Nerada sedala u klavíru a zpívala. Raději se proháněla na koni po loukách kolem zámku. Andrej měl hudbu rád, celé večery vysedával s loutnou na lavičce a překrásně zpíval. Plesy a bály se střídaly a mladí lidé žili v samých radovánkách. Ani se nenadáli a blížil se jejich osmnáctý rok života. Tehdy si je dal otec k sobě zavolat: „Děti moje, dospěli jste a je čas na vybírání budoucí královny a tvého manžela Hedviko. Vím, vím, řeknete, že jste ještě mladí a že máte na svatbu času dost, ale království potřebuje včas nového nástupce a královna ta se musí vybírat pečlivě a uvážlivě. Když jste byly malé děti často k nám jezdíval král ze země Svítícího kamene, můj přítel, vozíval s sebou i svoje děti. Nemůžete si na ně pamatovat, bylo vám sotva pět let, když tu byl naposledy. Tehdy jsme se dohodli, že vás zaslíbíme. Tebe Andreji a jeho dceru…“. „ Ano otče“, poslušně sklonil hlavu Andrej. „Jsi hodný syn, vím, že poslechneš. Král ze země Svítícího kamene má dvě dcery. Pro tebe , můj synu, jsme vybrali princeznu Valérii, princezna Diana byla zaslíbena…někomu jinému.“ „ A komu“, zeptala se hbitě Hedvika, která byla vždy zvědavá a musela o všem vědět. „ Děti, to je smutná záležitost, raději o tom nebudu mluvit“. „ Tatínku, prosím …“, žadonila princezna. Otec se dlouho rozmýšlel a nakonec se dal do vyprávění. „ Kazimír, král země Svítícího kamene se oženil velmi brzy, tenkrát jej okouzlila princezna o mnoho let starší, dcera krále bohatého a mocného, ze země zvané Zvířecie. Sňatkem měl upevnit a rozšířit svoji zemi. Princezna mu porodila syna Radoslava, ale bohužel brzy po porodu zemřela. Její otec dával vinu Kazimírovi a vyslal na jeho říši sílu zlých duchů a kouzel. Nebral ohled na nic a na nikoho. Tehdy zmizel Kazimírův syn a nikdy ho již nikdo nespatřil. Král byl velmi nešťasten, několikrát jsme ho s vaší matkou navštívili. Bylo nám jej velmi líto. Rozhodl jsem, že se musí znovu oženit a vybrali jsme mu krásnou mladou princeznu. Rázem byl v jeho zemi klid a mír. Duchové se museli odebrat ke svému vládci. Proti spokojenosti a lásce neměli sílu.
Po roce se mému příteli a jeho manželce narodila dcerka Valérie. Krásná jako obrázek. Všude bylo radosti a veselí a mladá královna byla zdráva. Tehda jste se narodili i vy dva. Takže hody a radovánka nebraly konce. Do roka se narodilo druhé děvče princezna Diana, stejně krásná jako její sestřička. Snad ještě krásnější, ale Kazimír nebyl spokojen. Chtěl syna. Tolik si ho přál…Jednou, když hodoval se svými přáteli po velikém honu, prudce vstal a pronesl osudovou větu, která poznamenala další život jeho rodiny, jeho celé říše.“ „ Co řekl, tatínku, co to bylo?“ Hedvika nedočkavostí ani nedýchala. „ Řekl, že daruje život své dcery tomu, kdo mu vrátí jeho syna …V tu chvíli se zablesklo a vítr rozrazil okna. Všichni se polekali. Chtěli utíkat pryč, ale ve dveřích sálu stály obludy a nikoho nepustili ven.