Andrej a Hedvika 4.část

Andrej a Hedvika 4.část

Anotace: 4.část pohádky o lásce a největším čaroději

Andrej zjistil, že král odchází vždy po obědě do jedné ze zamčených komnat, kterých bylo na hradě více. Zůstával tam celé dny a princova zvědavost dosáhla vrcholu, musí zjistit co se v komnatě skrývá. A proto jednou, když se starý nedíval, pronikl do místnosti, schoval se a čekal až bude bezpečno. Našel zde mnoho čarodějných knih, map a různého koření. Rozhodl se naučit všem kouzlům, aby se pokusil dostat z tohoto hradu a zachránit Dianu. Všiml si obrazu na stěně, byl na něm mladý hoch ve zbroji, prohlížel si jej dlouho, někoho mu připomínal, nemohl si však vzpomenout koho. Najednou uslyšel kroky: „Kdo jsi?“, prudce se otočil. Těsně za ním stál mladý muž z obrazu. „ Jsem Andrej, syn krále z říše Křišťálu a ty?“ „ Jsem Hněvoslav, vnuk vládce Zvířecie. Žiji zde pod zemí od narození. Můj děd tvrdí, že jednou, až nastane správný čas vyjdu na Zemi a budu vládnout své vlastní říši. Krutě a nesmlouvavě. Jenomže já takový nejsem…“ Pomalu došel k Andrejovi: „ Co zde pohledáváš? „ Hledám cestu z tohoto hradu, každá maličkost by mi pomohla. Myslíš, že bys mě do této komnaty mohl občas pustit?“ „ To by možná šlo, ale děd je mocný čaroděj, snadno jej nelze obelstít. Něco za něco, ano? Pokud mě začaruje, slib, že mi pomůžeš.“ „ Dobře, jsme domluveni, ruku na to“, Andrej sevřel Hněvoslavovu dlaň. „ Tak zítra ve stejnou dobu, budu tě čekat.“ Od toho dne pročítal Andrej čarodějné knihy, zkoušel kouzla a triky. Našel v kouzlení velké zalíbení, čím déle se učil tím silnějším se cítil. Hedvika nevěděla kam její bratr chodí, co dělá, ale poslušně hrála na klavír, aby čaroděj pokaždé odpoledne ulehl a odpočíval. Když nastal čas, rozhodli se hrad opustit. V den naplánovaného útěku, kdy král Zvířecie opět usnul, zašel Andrej do komnaty pro tajného pomocníka a spolu pospíchali na nádvoří k Hedvice. Velice se podivila, celý rok neviděla žádného cizího člověka. „ Kdo jste, pane?“ Princ se uklonil a políbil nastavenou ručku: „ Jsem Hněvoslav, vnuk krále Zvířecie, krásná paní…“ „ Není čas na dlouhé představování, musíme ihned vyrazit na cestu…! Nasedejte na koně, rychle!“ Hedvika se provinile začervenala, ale poslechla bratra. Ten vzal koně za uzdu a pravil: „ Do oblak se tiše vzneste, na hřbetech nás domů neste, čaroděj ať v klidu spí, ať nás v spánku nevidí.“ A opravdu, koně se poslušně vznesli, letěli a letěli, až na zemském povrchu jejich hřívy přestali vlát ve větru a poslušně klusali po pevné zemi. „ Kde ses tohle naučil, bratříčku?“ Hedvika se nestačila divit. „ Není čas na vysvětlování, musíme co nejrychleji za Dianou!“ Andrej znovu pobídl koně. Po cestě však sestře vyprávěl svůj a Hněvoslavův příběh. Za pár dní se ocitli před zámkem v říši svítícího kamene. Čaroděj zatím neudeřil a z toho začínal mít Andrej nepříjemný pocit. Král je přijal bez velkých odkladů, radost ze shledání byla obrovská, nemohl se na svého dospělého syna vynadívat. „Radoslave!“ Princ uslyšel své pravé jméno a bylo poznat, že je velice spokojen. Pak se král rozhlížel po dalším člověku, kterého netrpělivě očekával, ale byli jen tři, nikdo další nepřicházel. „ Nenašli jste největšího čaroděje na světě?!“ Kazimír smutně dosedl na trůn.
“ Ne, ale vím si rady, králi,“ řekl princ Andrej: „ Dej mi Dianu za ženu, ochráním ji před čarodějem!“ „ To není možné Andreji, je zaslíbena jinému a ty zase Valerii! Královské slovo musím dodržet!“ „ To mě velice mrzí,“ řekl na to princ a chystal se odejít, ale to neznal svoji sestru: „ Kolik dní zbývá do dvaceti let od kletby? Málo, že! A vy jste slíbil, že dáte svou dceru tomu, kdo vám vrátí vašeho syna!“ „Ó ano, to bylo moje prokletí…“ „ Andrej přivedl Radoslava domů, měl byste splnit svůj slib!“ Velký blesk rozřízl komnatu a burácivý hrom ohlušil všechny kolem. Mocný čaroděj vystrčil svůj ohavný dráp: „ Kazimíre, tak lehké to nebude…“ Zlověstný chechot a černá tma byly všude kolem. Strach zasáhl snad každého z přítomných. Když se všichni konečně vzpamatovali a uklidnili, zjistili, že Radoslav je pryč. „ Čaroděj si jej vzal zpět. Teď teprve nastane boj!“ Andrej tušil, že vše bude daleko horší než si dokázal představit. „ Dejte mi prosím Dianu za ženu, pokusím se ji ochránit, králi…“ Ten však stále váhal, proti čarodějovi nezmůže Andrej nic, ale když žádného jiného ochránce nemá…a Dianě se Andrej také moc líbil …nakonec svolil. Mladí lidé si padli do náruče, ale jejich štěstí nemělo trvat dlouho. Neodvratně se blížily dvacáté narozeniny.
Autor Agatka, 30.11.2009
Přečteno 391x
Tipy 2
Poslední tipující: Pevya, Bíša
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter