Andrej a Hedvika 5.část

Anotace: 5.část pohádky o lásce a největším čaroději

Přesně na den, ve stejnou hodinu, jak přislíbil, zjevil se v korunním sále čaroděj Zvířecí říše, bok po boku s Hněvoslavem. Ve výrazu mladého muže byla znát velká proměna, mírný a laskavý úsměv se změnil v hrozivý výraz, přezírající vše kolem. Král Kazimír byl vyděšen:
„ Radoslave, synu můj!“ Ale ten se ani nepohnul. Zato čaroději zasvítily oči: „ Jsem zde, dle úmluvy.“ Zlověstný smích zazněl sálem. „ Jdu si pro tvoji dceru a vracím syna. Ber!!“ Při těchto slovech Hněvoslav přistoupil k trůnu, usedl vedle svého otce a promluvil k lidem: „Vaším králem jsem teď já, mě bude poslouchat!“ Diana zvedla uplakané oči a pevně stiskla Andrejovi ruku: „Musím jít… miláčku!“ „Ne!! Tvůj život nedostane!!“ Poklekl před svého panovníka: „Králi! Já našel prince Radoslava, mně patří Diana.“ Vládce Zvířecí říše však tasil meč: „ Kazimíre! To já přivedl tvého syna, mého vnuka a JÁ dostanu Dianu…leda…“ Jeho oči metaly blesky. „Leda, žes jí zaslíbil většímu čaroději než jsem já!!“ Vítězoslavně se rozhlédl: „Nikoho takového tady nevidím…!“ Opět prolétl sálem zlověstný smích. „Andreji, mám strach,“ zašeptala Diana. Ten se však nezalekl: „Neboj se, ochráním tě!“ a hrdinně vystoupil před vládce Zvířecie: „Tady stojím! Jsem lepší čaroděj než ty, protože čáry a kouzla používám ve jménu dobra, jestli jsem nejlepší na světě to opravdu nevím.“ Všichni udiveně vzhlédli: „Cože? Ty malý skrčku? Dokaž to!“ pobaveně se zašklebil starý čaroděj. „Vyzývám tě na souboj! Každý má tři volby proměny, kdo přežije zvítězí!“ „Dobrá,“souhlasil Andrej, „a začneme hned, venku na terase!!“ Hněvoslav vyšel ven po boku svého děda. Oba netrpělivě očekávali Andrejův útok. Princ však nepospíchal, soustředil se. V nestřeženém okamžiku pohlédl Hněvoslavovi do očí. Musel zjistit jaké kouzlo na něj působí, slíbil mu pomoc a své slovo chtěl dodržet. Jen oči mohly prozradit co skrývá…a také to v nich uviděl…vysvobodit jej může láska panny čisté jako studánka, která je schopna bojovat jako muž a přitom být něžná jako jarní květ…Nenápadně se naklonil ke své sestře: „Hněvoslav potřebuje tvoji pomoc, Hedviko!“
Souboj mohl začít…První nervozitě podlehl vládce Zvířecie a proměnil se v obrovského orla. Andrej reagoval vzápětí, uskočil a jako malá vosa vyčkával na římse okna. Orel zakroužil nad terasou, ale svého soka nikde neviděl. Znejistěl,vzal na sebe lidskou podobu a začal prince hledat. Tu přiskočil Hněvoslav: „ Pane, zde ta vosa…!“ Andrej stačil vzlétnout a než se starý čaroděj nadál bodl jej do tváře. Pak se znovu stal člověkem. Bolest byla nesnesitelná. Vládce zuřivě zaklel. Hedvika, která od bratrových slov nespustila ze zakletého prince oči, nemohla dopustit v souboji podvod: „ Tohle neplatí!!!“ … Všichni měli strach princeznu podpořit. Hněvoslav se proto hrozivě napřímil a tasil meč: „Toho budeš litovat, mě se budeš klanět, ne odmlouvat!“ Chystal se v zápětí Hedviku probodnout. Princezna reagovala okamžitě, vzduchem zasvištěl i její meč: „To se velice pleteš!“ Na terase začal druhý souboj, stejně krutý a nelítostný. Starý čaroděj zle zakřičel: „…a mám vás oba…“ V tu chvíli proměnil se v tygra, strašlivé tesáky zablýskly těsně před princem. Andrej nemeškal. Rychlá proměna ve smrtící past, která čekala až na ni tygr zaútočí, mu zachránila život. Vládce Zvířecie pochopil, že princ umí daleko více. Přemýšlel co dál. Hedvika mezitím statečně odrážela údery meče zuřivého, zakletého prince Radoslava. V jednom okamžiku, když jejich tváře byly v těsné blízkosti zašeptala: „Poslouchej mě dobře, vím, že jsi očarovaný, ale musím ti to říci, teď a nebo nikdy…byl jsi tak milý, hodný a krásný, já…já jsem se do tebe zamilovala…mám tě ráda!“ V ten okamžik se nad zámkem rozpoutala vichřice, černá tma vše obklopila…Vítr rozrazil okna a kvílivá meluzína prolétla kolem. Když se konečně vyjasnilo stál před bojovnou princeznou vysvobozený princ, prudce ji uchopil za ruku, ve které stále držela svůj meč, nachystaný k dalšímu útoku…. „Zadrž, nechci s tebou bojovat! Nechci ti ublížit, chci ti poděkovat…“ „Tak tedy…princi…?“ Hedvika rozechvěním celá zrůžověla: „Poděkování mi nestačí…chci víc! Mohu mít tvou lásku?“ Náhle uslyšeli děsivý skřek, prudce se otočili. Čaroděj použil další kouzlo. Příšerný drak se sedmi hlavami zakroužil nad terasou. Proti tomu Andrej neznal obrany…